Radikálové zde byli vždy, dokonce slušně organizovaní. Jedním z těch ultralevicových byl i Tomáš Milsimer, známější pod přezdívkou Rentgen. V devadesátých letech byl vůdčí osobností anarchistů v Ústí nad Labem.

„Většinou jsme se scházeli v rockovém klubu Čtyřka. Nejprve jsme se napojili na pražskou skupinu kolem pana Poláka, například na Bergáma,“ vzpomínal.
Později se zkontaktoval s trockistickými redskiny v Hradci Králové a berlínskou Antifou, pověstnou organizovaností fanatismem.

„Už tehdy to byli lidé, kteří využívali nejmodernější technologie, o kterých jsme si my tady mohli nechat zdát. Třeba internet,“ vyprávěl Milsimer.

Podle jmen se ovšem nikdy neznali. „Veškeré kontakty s nimi se uskutečňovaly přes PO boxy. Navzájem jsme věděli, že se bavíme se správnými lidmi a to bylo vše. Každá aktivní buňka tak fungovala.“

Nakonec zajel i do Berlína. „Tady jsme se od nich učili, jak se to všechno dělá. Samozřejmě to nebyly žádné výcvikové tábory, všechno jsme odkoukali. Neměli jsme manuály jako anarchisté dnes, ale i to mělo počátky v té době.“

Nakonec tu s využitím berlínských zkušeností zorganizoval pár demonstrací. Za svůj úkol tehdy on a jeho spolupracovníci přijali boj proti tehdy údajně nastupujícímu fašismu. „Bylo toho všude plno. Sládkovci se probojovávali do parlamentu a naziskinheadů bylo víc než nás.“

Hnutí radikálů v Ústí měla svá specifika. „Bylo dost roztříštěné, také jsme se většinou všichni znali. Nacionalističtí skinheadi a anarchité bývali často z jedné třídy nebo školy.“

O to víc docházelo ke střetům. Někdy spíš připomínala přátelská klání fotbalových fanoušků, jindy byly hodně tvrdé. „O většině z nich se nikdy policie, ani úřady nedozvěděly.“

Co je však podle něj horší, hodně nacionalistů prý poznal i mezi policisty. „Například jsem byl kvůli práci na soustředění a tam jich mezi policií bylo hodně. A nejenom tam. Některé poznávám třeba i dnes. Řekl bych, že to je důvod, proč některé zásahy policie proti nacionalistům byly nedůsledné a proč nepadla žádná obvinění, nebo jen málo.“

Dnes je Milsimer neaktivní. „Smysl to určitě mělo. Radikalismus je relativní pojem. Ten, kdo se rozhodl nepovolit na výročí Křišťálové noci pochod židovským městem, rozhodl radikálně. V tom vidím sílu demokracie; že je schopná radikálních činů ve chvíli, kdy je to potřeba.“