Abychom dodali na věrohodnosti, před ulehnutím na lavičku jsme vytáhli načatou láhev alkoholu, kterou jsme více či méně pevně svírali v ruce. Krátce poté, co jsme se uvelebili na nové „posteli“, začaly na zastávku proudit skupinky studentů.

Nikdo mi však, kromě několika poznámek, nevěnoval jakoukoli pozornost i přesto, že jsem byl záměrně oblečen zcela normálně. Zatímco jsem se na lavičce povaloval, projelo několik trolejbusů.

Smutné ovšem je, že za dobu, kdy jsem ležel na lavičce a byl poměrně dost promrzlý, nikoho nenapadlo zavolat ani městskou policii či jinou pomoc. Při pomyšlení, že bych venku takto strávil třeba dvě a více hodin mi není lehko. Člověk podroušený alkoholem promrzne daleko rychleji, než někdo střízlivý. Navíc může upadnout, zranit se a nebo ohrozit svoje okolí.

Přesto se během téměř hodiny nenašel nikdo, kdo by opilci nějak pomohl nebo na něj alespoň upozornil. Jediné, čeho jsem se od studentů na zastávce dočkal, byly jen poznámky typu „Tady to někdo přehnal s Fernetem!“ nebo „No to je hrozný…“. Nakonec na mě jeden mladík hodil malou plastovou láhev s pitím.

Nachytávka skončila asi po čtyřiceti minutách a veselo nám z ní nebylo. Pokud se v Ústí opijete a skončíte z jakýchkoli důvodů na ulici, s pomocí svých spoluobčanů nepočítejte. Nejspíš si vás nikdo nevšimne, snad jen utrousí nevhodnou poznámku.

Během nachytávky jsme se zeptali několika kolemjdoucích, jak by na setkání s opilcem reagovali.

Irena Bosková by si člověka, který to s alkoholem přehnal, raději vůbec nevšímala, Jiří Kovář by mu pomohl. „Kdyby nebyl agresivní, tak bych mu pomohl. Už jsem takhle jednomu opilci pomáhal a zrovna tady na Klíši u kruhového objezdu,“ řekl Kovář.

Kateřina Thumová by postupovala také jinak. „Kdybych byla sama, tak bych ho nechala a pak zavolala pomoc. Pokud bych byla s někým a viděla, že ten člověk je na tom špatně, tak bych mu pomohla,“ uvedla Thumová. Dodala, že má s takovými lidmi špatné zkušenosti, spíš by se obávala, že bude agresivní.

Jediná kladná věc, kterou bychom snad na provedené akci mohli najít, je zcela jasný postoj části ústecké mládeže: odsouzení lidí zmožených alkoholem, kteří se povalují na veřejnosti.

Tato nachytávka rozhodně není obhajobou alkoholiků a jejich povalování se v krajské metropoli. Všichni ale dobře víme, že se může zvrtnout oslava, že v životě řešíme (a ne jednou) těžké situace. Jen proto, že pro tuto příležitost chce člověk zapomenout a sáhne po alkoholu, se snad z nás nestávají alkoholici…