„Díky průzkumu se nám podařilo přesně zmapovat vývoj městských parcel od středověku do bombardování v roce 1945,“ vysvětlila archeoložka z ústeckého muzea Marta Cvrková. „Nálezy například potvrzují, že prvotní středověké rozparcelování bylo dodržováno.“

Na parcelách pak postupně probíhal vlastní a samostatný stavební vývoj. „Nálezy dokonce zachycují osídlení už od staršího neolitu, čili doby kamenné, přes období vypichované keramiky, dobu bronzovou, samozřejmě středověk a novověk,“ vyprávěla dál Cvrková.

Z nejstarších dob se na místě dochovalo pár pravěkých objektů. „Mezi nimi keramika a zlomky pazourkových a kamenných nástrojů, jako jsou pazourkové čepelky, části broušených nástrojů z kamene, jako jsou třeba sekerky, případně klínky,“ líčila Cvrková dál.

Dá se vyvodit, že lidé tu žili po celé ploše městského centra. „Je to místo vhodné k osídlení. To pravděpodobně souviselo s nemetonem, tedy svatyní, jež byla nalezena na Mírovém náměstí před časem,“ uvedla.

Tehdejší život si prý ale nelze představovat stejně jako dnes. Osadníci se postupně přesouvali, než celý prostor zabydleli. „Našli jsme tu též nějaké kosterní zvířecí zbytky,“ vyjmenovala Cvrková.

Z doby bronzové tu archeologové opět nalezli nejrůznější střepy a různé zlomky. Bronzové artefakty se ovšem prozatím najít nepodařilo. „Dost těžko se tu ovšem hledají objekty,“ poukazovala.

„Prostor byl totiž ve středověku převrstven. Zásahy z té doby jsou tady tak velké, že se pravěké nálezy dostaly do zásypu objektů středověkých.“
Nejvíce je ovšem podle archeoložky Cvrkové na nalezišti zastoupen středověk. „Jsou zde nálezy od raného středověku, z doby hradištní, až do pozdního.“

Prý je zde doloženo osídlení slovanské, jež postupně přecházelo do městského. „Keramika nám ovšem neřekne, kdy se sem začali stěhovat němečtí osadníci.“

A keramiky, kromě spousty sklepů a zbytků domů, je mezi zdejšími nálezy opět nejvíce. „Jsou to různé předměty denní potřeby. Džbánky, hrnky, kahánky, pokličky,“ vypočítávala Cvrková. „Samozřejmě nesmíme zapomenout na keramickou sošku ze 14. století.“

Z kovu se toho ovšem moc nenašlo. „Železo podléhá korozi. To, co máme, je silně zkorodované. Teprve při konzervaci, pokud se artefakty úplně nerozpadnou, zjistíme, co to vlastně původně bylo,“ dodala Cvrková.

V současné době se archeologové připravují na zimu. „Ptají se mě, nač tu máme stany. Jsou připravené, abychom mohli pokračovat, až napadne sníh. Je tu už nainstalováno i osvětlení,“ dodal ředitel muzea Gustav Krov.