Pro někoho doba zvýšeného vypětí, pro někoho vyššího zisku. Podobu českých Vánoc můžeme však hledat již v době baroka – jesličky, nádherné vánoční písně Michnovy, rozzářené kostely, ranní adventní roráty, to vše připravovalo půdu v lidském srdci pro pochopení vánočního tajemství.

Tak jako je auto bez motoru jen pouhou maketou, tak jako je počítač bez programu pouhou bednou a kulisy nejsou domem, tak Vánoce bez postavy Ježíše Krista ztrácejí smysl. Jejich krása a radost vychází ze skutečnosti víry, že Bůh přišel na tuto zem. O tom zpívají lidové vánoční písně – koledy, o tom hovoří hořící svíce, které symbolizují, že Kristus je světlo, tzn. moudrost, podle které se člověk může orientovat v životě.

Jak víme, Kristus se narodil v noci a jeho narození bylo provázeno zjevením andělů a tajemným světlem, které rozehnalo temnotu.. To připomíná proroctví proroka Izaiáše, který výstižně říká: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo.“ Toto Světlo je Bůh sám, který se nám zjevuje ve své lásce k člověku.

To je nejdůležitější poselství Vánoc, jejich obsah, je to vzkaz Boha člověku, že nás neopouští, naopak nám jde vstříc do krajnosti. Kdo mu otevře dveře svého nitra vírou, ten může zakusit jeho pokoj a pravou vánoční radost. Přeji všem, aby ji nalezli. Může nám pomoci chvíle zamyšlení u betléma nebo rozžatého vánočního stromku. Nenechme si ujít tyto vzácné chvíle.

S přáním radostných svátků Kristova narození a srdečným pozváním na půlnoční

Miroslav Šimáček, arciděkan