Synové - čtyřletý Lubomír, tříletý David a dvouletý Roman - byli nalezeni 17. ledna sociálními pracovníky v bytě rodičů ve velmi zanedbaném stavu. Po odvozu do nemocnice další den byli chlapci předáni do kojeneckého ústavu a dětského domova v Teplicích.

Předseda senátu teplického okresního soudu Miroslav Čapek upozornil rodiče, že byli obviněni z ohrožování mravní výchovy dětí, ale trestný čin byl překvalifikován na týrání svěřené osoby. Matce dětí hrozí 2 až 8 let vězení, otci, který byl již trestán, jako zvláště nebezpečnému recidivistovi hrozí od 6, 5 do 10, 5 let vězení.

Recidivistou je Dunka proto, že má za sebou 11 let vězení, údajně za znásilnění a také pohlavní zneužití třináctileté dívky, se kterou má dceru. Soudní znalkyně, psycholožka Ilona Wölfelová, uvedla, že oba rodiče jsou sice víceméně slaboduší, s IQ 60 až 65 se ale o děti mohli řádně postarat.

Manželé se cítí nevinni. O děti se starali. Podle Dunkové je sociální pracovnice z Duchcova, Teplic a Bíliny chtějí poškodit. Proces má počátek v telefonátu obyvatelky bílinského paneláku, kde Dunkovi bydlí.

Sociální pracovnice v Bílině při návštěvě rodiny zjistily, že dva malí chlapci se nacházejí v temné komoře, kde byl nepořádek a děti pomočené a ve výkalech.

Když odvážely děti do nemocnice na vyšetření, ještě netušily, že děti si s sebou odvážejí ve vlasech vši a hnidy.

Dunková před soudem uvedla, že se hrozně těší na dítě, které čeká. Od roku 2004 to bude čtvrté dítě Dunkových. Přitom dvě děti sice byly zavřené v komoře, nejstarší syn spal v pokoji, když přišly sociální pracovnice. Manžel dva chlapce zavřel do komory na deset minut, když šel za manželkou, protože se dlouho nevracela z obchodu.

Po cestě ji potkal a společně se vrátili domů. Z komory nepustili hned oba maličké chlapce ven jen proto, že byli právě zaměstnáni tím, že jí manžel vytýkal, že byla dlouho na nákupu. „Kromě toho nebyly děti zamčeny, ale dveře do komory byly zavřeny jen na kliku, takže si mohly i samy otevřít,“ tvrdil Dunka.

Že byly děti zavšiveny? Není to prý možné, protože by museli být zavšiveni i rodiče. „To bych se drbala i před vámi, kdybych je měla, pane předsedo,“ řekla Dunková.

Na otázku, zda dětem vařila, Dunková, vyučená kuchařka, která nikdy nepracovala, řekla, že měly děti teplé jídlo pětkrát denně a ještě měly dvě svačiny, dopoledne a odpoledne. Že by děti plakaly celý den, není také pravda, hráli si s nimi, mazlili se, chlapci koukali na pohádky.

Podobně vypovídal i její manžel. Přiznal, že děti byly v komoře počůrané a pokálené, ale manželka je prý převlékla. U jednoho syna je problém s udržením stolice kvůli omezené funkčnosti svěrače.

Co se odehrávalo na bílinském sídlišti Za Chlumem, v přízemí v panelovém domě č. 762? V teplickém kojeneckém ústavu a dětském domově zjistili, že děti nekomunikují, nemají žádné hygienické návyky a jedí rukama.

Lékařka Monika Myšáková před soudem včera dopoledne vypovídala, že děti nevykazovaly známky násilí, byly ale zavšivené a měly špínu za nehty a za ušima, museli chlapce ostříhat.

Přitom základní hygienu již den předtím, tedy 17. ledna, provedli v nemocnici, kam chlapce přivezly sociální pracovnice.

Lékařka uvedla, že chlapci neuměli jíst lžící, jedli z talíře rukama, brali jídlo i dětem kolem. Také nebyli zvyklí na nočník, stoupali si a močili před sebe, třeba i na koberec. Také nechtěli s dětmi ven na procházku, neuměli s dětmi komunikovat, nejstarší Lubomír vydával jen skřeky. Otec i matka to přisuzují častému pobývání nemocného syna v nemocnici. Měl operace, byl proto pod narkózou, to je asi tím, domnívají se.

Lékařka naopak uvedla, že se chlapci od ledna, kdy jsou v kojeneckém ústavu a dětském domově, viditelně zlepšili. To potvrdila i sociální pracovnice Ludmila Čáslavová. „Chlapci jedí normálně lžící, mají již hygienické návyky a žijí podle běžného režimu. Vyvíjejí se tedy normálně jako ostatní děti, až na to, že mají z předchozího života s rodiči problém, že jsou opožděni. Zpoždění, způsobené minimální výchovou, se projevilo například v tom, že nejstarší Lubomír je ve čtyřech letech komunikačně na úrovni dítěte ve věku asi rok a půl,“ uvedla Čáslavová.

Děti znaly jen pár slov jako ahoj, ne, jo.

Před soudem vypovídala jako utajený svědek pod jménem Eva Nováková žena, která ohlásila sociálním pracovníkům neutěšený stav v rodině Dunkových. V utajení vypovídala, protože se bojí, že by se jí mohli Dunkovi mstít.

Zavolala především proto, že děti od rána do večera plakaly. Uvedla, že manželé s dětmi chodili ven na procházky zhruba jednou měsíčně. Přitom děti nebyly řádně oblečené. Jednou, když byla zima, poletoval sníh, byl mráz, děti měly malé, krátké kombinézy, neměly čepice.

Dunková nakupovala především krabicové červené víno, cigarety, kávu a podobné věci, ale jídlo pro děti při jejich nákupech neviděla.

Rodiče prý také vzbudily pohoršení sousedů tím, že přes řídké a krátké záclony bylo z protějšího domu vidět, jak manželé Dunkovi spolu souloží a přitom jsou u nich děti. Jedno je podle utajené svědkyně plácalo přes nahý zadek a druhé napodobovalo jejich pohyby.

O častém pláči dětí a hluku mluvila před soudem včera i sousedka z Duchcova, kde manželé bydleli předtím, než se přestěhovali do Bíliny. Dokonce kvůli tomu byla za Dunkovými, protože bylo půl deváté večer a její vnučka nemohla usnout. Podobných svědectví zaznělo při včerejším hlavním líčení více.

Soud bude pokračovat 12. srpna.