Invalidé končí na ulici

Jan Adam z Ústí nad Labem žije sám. Pobírá částečný invalidní důchod. Ztratil práci. Nakonec neměl ani na pobyt a stravu v azylovém domě. Kvůli tomu se zhoršil i jeho psychický stav. Proto vyhledal pomoc Centra krizové intervence. Během pobytu se poněkud zotavil, a než si najde nové zaměstnání, získal od úřadu práce podporu. Příběh Jana Adama, jenž shodou okolností přišel v jednu chvíli o vše, není zdaleka ojedinělý. Patří však k těm, kteří si s podporou sociálního pracovníka dokáží zajistit potřebné.


Tisíce klientů v krizovém centru

Pomoc lidem v krizi poskytuje například Centrum krizové intervence, jež provozuje občanské sdružení Spirála ve Skoroticích. Nepřetržitý provoz zařízení zajišťuje 17 zaměstnanců na hlavní nebo externí poměr. Každý čtvrtek navíc bezplatně nabízí právní poradenství, protože sociálně slabí nemají na konzultace u právníka.

Jen za loňský rok zaznamenalo centrum 2 713 kontaktů s klienty, z nichž 191 řešilo sociálně právní záležitosti. Jen od letošního ledna do června to činí už 1029 kontaktů, z toho 69 klientů využilo sociálně právní poradenství.


Peněz není dost

Na provoz Centra krizové intervence přispívá ústecký magistrát, krajský úřad, ministerstvo práce a sociálních věcí i EU. V roce 2006 centrum získalo 2 740 tisíc korun, o rok později 2 580 tisíc a na letošek 2 423 tisíc Kč. Letos ale nebyla pro krizovou pomoc vyhlášena žádná grantová schémata z EU.

„Pokud by naše příjmy klesly pod hranici 2 400 tisíc korun, museli bychom omezit provoz,“ upozornila Martina Vojtíšková, projektová a provozní manažerka sdružení Spirála. „Podobné služby jsou ovšem velmi důležité, protože do podobné krize se může dostat úplně každý,“ pokračovala.


Lidé krizi sami nevyřeší

Klienty centra jsou především lidé, kteří přišli díky špatně sepsaným smlouvám o byt, nebo zažívali finanční nouzi, protože se nedokáží sami domluvit s úřady. Tedy třeba vyplnit žádosti tak, aby jim byly přiznané dávky či finanční podpora, na něž mají nárok.

Řada z nich nemá v pořádku doklady, chybí jim občanské průkazy, rodné listy dětí, zdravotní pojištění. Nedaří se jim vymoci alimenty od svých partnerů a otců dětí. Situace klientů bývá zpravidla natolik složitá, že ji lze zvládnout jen systematickou pomocí. Proto klienti v centru pobývají i na lůžkách. Pobyt na krizovém lůžku je však sedmidenní.


Nejhůř je vždy zadluženým

Pomoc v krizovém centru hledají i ti, kteří mají vysoké dluhy. Nedokázali totiž včas rozpoznat riziko spojené s půjčováním peněz, případně nedovedli připravit rozpočet rodiny. „Někteří dokonce nejsou nebo nebyli hlášeni na úřadu práce. Proto nemají možnost získat některé typy podpor,“ uvedla Zuzana Lešková, vedoucí Centra krizové intervence a projektová manažerka Spirály.


Lidé chybí i na magistrátu

Magistrátní odbor sociálních věcí působí třeba v oblasti sociálně právní ochrany, dávek pro zdravotně postižené, příspěvku na péči. To na území celého ústeckého okresu.

V Ústí je nezaměstnanosttéměř l0%, tedy asi 10 tisíc lidí, kteří jsou ve větší míře odkázáni na dávky hmotné nouze. Stará se o ně 40 pracovníků. Další je úsek dávek pro zdravotně postižené a příspěvek na péči. Zde pracuje l4 úředníků.

Počet klientů se měsíčně pohybuje okolo 3000.
Poslední je sociálně právní ochrana dětí. Tady pracuje 21 zaměstnanců. Na jednoho z nich připadá více než 500 klientů.
Celkem je ve městě v této oblasti zaměstnáno 80 lidí.

„To nestačí. Podle nového zákona ale nelze přijmout nikoho bez vyššího odborného či vysokoškolského vzdělání. Je velmi obtížné takto kvalifikované a navíc zkušené lidi nalézt. V zemích EU se počet klientů na sociální pracovnici pohybuje do 65,“ uvedla tisková referentka magistrátu Ivana Solničková.