Motor jejich automobilu se porouchal. Podle mínění automechanika to již nešlo opravit. Tak se rozhodli, že starý vůz nechají v souladu se zákonem zlikvidovat. Zákon ukládá, že řidič, který chce odstranit autovrak, je povinen předat jej pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Toto řeší zákon 185/2001 O odpadech. Od provozovatele obdrží potvrzení o převzetí autovraku. S tímto potvrzením lze potom jít na odbor dopravy magistrátu k odhlášení vozidla z registru. V Ústí nad Labem se touto činností zabývá společnost Genova v Drážní ulici. Jaké však bylo překvapení manželů Klátových, když se dozvěděli, že firma jim jejich vrak nezlikviduje. „Dozvěděli jsme se, že mohou zlikvidovat pouze 300 vraků ročně,“ líčila Vlasta Klátová. Nezbývalo jim, než zajít zpátky na úřad a zjistit, kdo další se likvidací autovraků zabývá.

Nakonec by museli zajet až do Malšovic. „Jenže kdo nám ho tam odtáhne? Jsme oba v důchodu a moc peněz také nemáme,“ dodala paní Klátová.

Společnost Genova skutečně nesmí zlikvidovat víc vraků, než 300 ročně. To s sebou přináší řadu problémů.

Společnost Genova chtěla kapacitu navýšit na 1000 vraků ročně. „Rada města nepožadovala posouzení vlivů na ŽP dle zákona 100/2001 pod podmínkou, že kapacita autovrakoviště nebude zvýšena na více než 300 autovraků ročně,“ uvedla tisková referentka magistrátu Ivana Solničková s tím, že pokud by společnost Genova měla zájem o kapacitu vyšší, musela by vlastně nechat zpracovat velkou EIA. Limit prý byl stanoven s ohledem na prostorové možnosti areálu a na umístění záměru v bezprostřední blízkosti toku řeky Bíliny a v dohledové vzdálenosti od Žižkovy ulice.

Jaroslav Jelínek z firmy Genova ovšem upozornil, že když nemůže vrak přijmout, řidiči se ho zbaví jinak, většinou bez ohledu na zákony. „Někteří prostě odbrousí číslo a hodí ho do lesa, jeden mi to řekl otevřeně. Další ho prostě rozeberou na šrot nebo na náhradní díly,“ řekl Jelínek.