Dominantou Vánoc je ozdobený stromeček, kapr, živá je také tradice betlémů. Svíčky většinou máme elektrické, ale bez svícnu s plápolajícím plaménkem se stejně neobejdeme.

Podle ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera zcela typicky popisuje Vánoce roku 2008 Gerda Eckeltová ve vzpomínkové knize Kde domov můj. Eckeltová se v pasáži o Vánocích vrací do doby předválečné československé republiky. Tehdy prožívala své (sudeto) německé dětství v Ústí nad Labem. Podobně Vánoce prožijí děti i dnes.

V nejkrásnější den v roce, jak nazývá Eckeltová Štědrý den, byla Dlouhá ulice, ve které bydlela, liduprázdná. Večeře začala dříve než obvykle, maminka dbala, aby nikdo od štědrovečerní večeře nevstával.

Kolem půl sedmé byla nadílka dárků a samozřejmě rozsvícený vánoční stromeček tvořil krásný kolorit. „Zazvonil u nás Ježíšek a my ostatní jsme se vřítili do pokoje,“ vzpomíná.

Rozsvícené malé svíčky na stromečku si pamatují i dnešní otcové a matky, protože nástup elektrických svíček je až doménou druhé třetiny dvacátého století.

Co dnes je samozřejmostí, třeba i pomrkávající světelné řetězy a svíčky a podobné elektronesmysly, dříve nahrazovaly živé plamínky vánočních svíček. A rodiče dávali pozor, aby od svíček nevzplál stromeček.

Archivář Kaiser zdůrazňuje: „Zvláštní krajové nebo místní zvyklosti v podstatě na Vánoce nebyly. Nebyl rozdíl ani mezi Vánocemi protestantů a katolíků. Výrazné rozdíly byly až kolem Velikonoc, při slavení masopustu, ale Vánoce měly všude stejný kolorit.“

Jako dnes, i tehdy lidé pouštěli kapry do Labe, byla rozšířená tradice sypat ptáčkům do krmítek, myslivci přilepšovali zvěři v lese, hospodáři na vesnici přidávali něco dobrého ve štědrovečerní čas i domácím zvířatům.

Pokud někdo dnes rozkrajuje jablko a nalezne rozložení jader do hvězdičky, bude celý rok zdráv, a bude tudíž platit u lékaře a v lékárnách méně poplatků. Pouštění lodiček – skořápek od ořechů po vodě je také všeobecně rozšířeným zvykem, pokud si někdo vzpomene na lití olova, také to byl obecný zvyk.

Vlastní místní kolorit mají většinou betlémy, kde se objevují postavičky typické i pro místní region. Jako například v hornických oblastech to byly postavičky horníků a různých profesí. Betlém v mnoha podobách se objevoval a stále objevuje nejen v kostelech a v muzeích, ale i v domácnostech.

„Mnohdy to byly jen tři čtyři postavičky, ale byl to domácí betlém, který spolu s vánočním stromkem tvořil nezaměnitelnou atmosféru,“ dodal Kaiser.

Podle Kaisera stále stejná tradice Vánoc ukazuje na nesmyslnou tragédii a důsledky druhé světové války, včetně odsunu. Češi i Němci vycházeli ze stejných kulturních tradic, slavili stejné svátky, stejným způsobem žili ve stejných podmínkách. Měli i stejné problémy.

Pokud si odmyslíme elektřinu kolem vánočního stromečku, prožíváme stejné Vánoce jako Češi nebo čeští Němci v roce 1900.