„Nejsem ani vyučený, takže je to těžké. Sem tam nějaké bouračky, ale teď nejsou. A podporu tady nedostanu, protože trvalé bydliště mám na Slovensku. Ale tam jsem zůstal sám, tak jsem se vrátil do Ústí, kde jsem žil dřív,“ vysvětlil muž. Kde přespává, říct nechtěl, ale potvrdil, že je to v mrazivém počasí drsné. „To ani nejde vylíčit, to si každý musí zkusit sám,“ řekl. A dodal, že pokud člověk nesežene 30 korun na azylovou noclehárnu, tak mu nic jiného, než strávit noc venku, nezbývá.

Marian Moštík, vedoucí azylového domu Samaritán, provozovaného Oblastní charitou ale tvrdí, že to tak docela není. I když azylový dům nyní skoro praská ve švech, na ulici podle něj nikdo zůstávat nemusí. „Když opravdu nemá peníze, může u nás strávit až 6 dní zdarma, 3 na lůžku v noclehárně a další 3 sice na židli, ale v teple. Musí ale souhlasit se zařazením do pracovní terapie,“ vysvětlil Moštík s tím, že každý klient také při příchodu dostane rady, jak svou situaci řešit „A 6 dnů je dost času na to, aby se mohl zkontaktovat se sociální pracovnicí,“ dodal.

Ne každý je ale ochoten si spánek v teple odpracovat, další holdují alkoholu nebo drogám. Takoví pak často hledají úkryt před zimou v opuštěných budovách. Oblíbeným útočištěm ústeckých bezdomovců je bývalý hotel Máj na Severní Terase. „Kontrolujeme to a jsou–li tam, vyháníme je. Je tam velké riziko požáru,“ řekl zástupce ředitele městské policie Jan Novotný. V současných mrazech strážníci ale podle něj přimhuřují oči nad bezdomovci ohřívajícími se třeba na nádražích. Nesmí ovšem obtěžovat okolí.

Červený kříž, který kvůli nedostatku financí „úřadoval“ pro bezdomovce jen třikrát v týdnu, jim nyní zdarma nabízí teplou polévku denně. „Také se tu mohou přes den ohřát a vzít si teplé oblečení. Zájemcům jsme rozdali i spacáky,“ řekla ředitelka Nevena Černohorská. A až na přestávky na úklid mohou bezdomovci přebývat také v charitním denním centru.