„Když město před nějakými třemi roky projevilo zájem o zpětné odkoupení nemovitostí, aby zmírnilo tehdejší opakované potíže nájemníků, požadoval pan Horsky za každý byt čtyři sta tisíc. Město by tak zaplatilo dvaasedmdesát milionů korun a znovuzískání domů do majetku Děčína tak za nastolených podmínek bylo absurdním a proto nepřijatelným návrhem,“ připomněl děčínský primátor Vladislav Raška výsledek jednoho dřívějšího jednání s vlastníkem domů.

Teď je ze sto osmdesáti bytovek obydlených jen několik. Všechny ostatní zejí prázdnotou, protože je nájemníci opustili. Nemohli už dál snášet trable, které jim Horsky servíroval jako na běžícím pásu. Nebylo to jen přerušování dodávek vody, která do domů později přestala téct úplně. Docházelo i k odpojování plynovodních a elektrických přípojek. Nebylo proto divu, že lidé začali z bytů v Zámecké, Kamenické, Ruské ulici i na Máchově náměstí odcházet. Mnozí s úlevou. Další, kteří tam žili i čtyřicet a více let, pak se slzami i skřípěním zubů. Se zoufalstvím i naštvaností a odhodláním dál se rvát o finanční odškodnění za útrapy, které jim majitel domů svým počínáním způsobil.

Mnozí lidé si zároveň myslí, že Jan David Horsky se choval způsobem, který se neslučoval s právy nájemníků. Město tedy prý mohlo od smlouvy ustoupit a při vrácení kupní částky si vzít domy zpět do svého majetku.

„Bohužel, v dané kupní smlouvě není žádné ujednání, které by umožňovalo jakékoli zrušení smlouvy z toho důvodu, že pan Horsky nedodával nájemníkům vodu. Pokud své povinnosti pronajímatele porušoval, tak jedině nájemníci jsou oprávněni se domáhat nápravy či náhrady škody. Městu jako předchozímu vlastníkovi a prodávajícímu z toho žádné právo na odstoupení nebo zrušení smlouvy nevzniklo,“ citoval názor právníků města děčínský primátor.

Především za opakované přerušování až úplné zastavení dodávek vody a nesplnění předběžného opatření, podle kterého se měl o obnovení dodávek postarat, vyměřil děčínský okresní soud vlastníkovi domů v červenci roku 2005 třísetti­sícovou pokutu. Pravomocnou sankci Horsky ale neuhradil a vodovodní kohoutky zůstávaly dál suché. Nezaplatil dokonce ani následnou pokutu ve výši čtyři sta tisíc korun vázanou na nucený výkon rozhodnutí, které na podnět právníků některých nájemníků vydal soud v Děčíně, a které ústecký krajský soud potvrdil.

Děčínský soudce František Gratzel nebyl v pítek kvůli časovému zaneprázdnění k zastižení, ale už dříve média informoval o tom, že soud pokuty vymáhat bude.

K podobnému ujištění jsou bývalí nájemníci ale dost skeptičtí. Shodují se v tom, že Horsky nebude ani nadále ochoten verdikty českých soudů respektovat. A to i přes to, že jeho právníci nedávno neuspěli ani u Nejvyššího soudu. Ten rozhodl, že majitel domů nemá právo postihovat nájemníky tím, že jim zastaví vodu. A už vůbec ne v případech, kdy nájemníci ve všech směrech své povinnosti plnili a za byty i služby s jejich užíváním spojené řádně platili. Horsky vlastně přikročil k praktikám, které by se daly považovat za jakýsi kolektivní trest, který nemá právní oporu. Měl sice mezi svými nájemníky dlužníky, ale bezdůvodně a tím neprávem zvoleným postupem trestal i ostatní.

„Pokud předchozí uložené pokuty pan Horsky neuhradil, má soud možnost na splnění povinnosti získat finanční prostředky v odpovídající výši prodejem majetku. Je to stejná situace jako ve spouště dalších případů, kdy tímto způsobem vůči dlužníkům soudy postupují,“ poznamenal právník Aleš Podrábský.

Účast v nucené dražbě je tak svým způsobem vlastně jedinou právní možností, jak by některý z domů mohlo získat zpátky do svého majetku i město Děčín.

Jestliže ani nikdy dříve nebyl Jan David Horsky ochoten s úřady a novináři komunikovat, v poslední době, kdy je vážně nemocný, to platí dvojnásob.

„Když jsme jednali o prodeji pozemků u Atlantiku, stočila se řeč i na jeho děčínské domy. Pan Horsky tvrdil, že některé nechá opravit, další daruje a nebo je převede na jiné osoby,“ uvedl primátor Vladislav Raška. Dodal, že kdyby se otevřela jakákoli šance, aby se město znovu stalo vlastníkem některého z těchto domů, postaralo by se o ně tak, aby sloužily znovu k bydlení. Jde ale spíše o hypotetickou než reálnou možnost.