Exhumace těl by znamenala jistá bezpečnostní opatření. Byli tu totiž pohřbíváni nebožtíci z bývalé nemocnice, která stála v místě dnešního mléčného baru Jasta.

Podle odborníků tu pravděpodobně jsou pohřbeny i oběti moru, nebo cholery. Hygienici a představitelé města ovšem uklidňují, že se není čeho bát.

Podle ředitele ústecké Krajské hygienické stanice Josefa Trmala jsou už případní původci nebezpečných nemocí dávno zlikvidováni.

„V těchto podmínkách prostě nemohli přežít. Pokud by se ovšem vyskytlo nějaké podezření, je to ošetřeno,“ vysvětlil Trmal.

Hygienici o tom totiž jednali se zástupci města. „O obětech moru jsme hovořili jen teoreticky. I kdyby tu byly tak už by dávno nebyly infekční. Dohodli jsme se například, jak by archeologové postupovali, kdyby se narazilo na cínové rakve.“

V takovém případě by následoval telefonát na krajskou hygienickou stanici. Její pracovníci by při likvidaci takového nálezu použili ochranný oděv, rukavice a další potřebné vybavení.

To platí i pro nález, kdy by se na kostech ještě nacházely zbytky tkání, jež se tak obvykle uchovávají v mazlavé a nepropustné jílovíté půdě. Nebezpečí by ovšem hrozilo u spórujících bacilů.

Nebezpečí archeologům a dělníkům hrozí jen v případě, že by narazili na oběť tetanu. Bacil, který jej způsobuje, přežívá v půdě velmi dlouhý čas. Mezi spórující mikroorganismy patří také bakterie sněti slezinné, neboli anthraxu, která napadá především hovězí dobytek. Ten se ovšem v minulosti rovnou pálil, nebo zahrabával za hradbami města.

Podle náměstka primátora Jana Řeřichy v případě, že by se město ke stavbě podzemního parkoviště skutečně rozhodlo, byla již i otázka bývalého hřbitova řešena. „Při otvírání hrobů by bylo třeba zachovat bezpečné postupy, aby se případná nákaza nerozšířila,“ uvedl Řeřicha.

I přesto, že je možnost opravdu velmi malá, konzultovalo muzeum tuto otázku s KHS. „Případné otvírání by pak bylo prováděno proškolenými či specializovanými pracovníky, chráněnými proti možné nákaze. Navrhovaná opatření by byla spíše preventivní, akutní nebezpečí nepředpokládáme,“ dodal Řeřicha.

Jak ale uvedl tajemník ústeckého muzea Václav Houfek, mor a cholera postihovaly Ústí do 19. století celkem pravidelně. Oběti byly pohřbívány právě pod dnešním Lidickým náměstím. Ve standardním půdním režimu by sice měl biologický materiál zmizet, jenže pokud by archeologický tým narazil na vyzděnou hrobku, která by ostatky zakonzervovala, pak by byl zvýšený dohled hygieniků nutný.

„Čistě hypoteticky by se tu něco podobného mohlo nacházet. Není to pravděpodobné, ani zcela vyloučené. Nikdo to nedokáže říci. Tělo může být v hlubší jámě se spodní vodou a vyhnívat velmi dlouho. Není ale důvod k žádné panice. Je to jako likvidace každého velkého hřbitova, byť to tak Ústečanům už nepřijde,“ uvedl Houfek.

Provést standardní archeologický průzkum se tu ovšem podle Houfka musí. „Pohřbívalo se tu nějakých 700 let. Na nálezy kostí se tu narazilo i při náhodných dozorech.“

Jedním z nich byl například dozor při rekonstrukci kašny v minulých letech. „Nevíme ovšem, jak byly jednotlivé vrstvy narušeny válkami, nebo bombardováním. Je to podobný problém jako u Fora. Plocha výzkumu bude dost velká. Víme, že tu můžou být až tři metry lidských ostatků,“ pokračoval Houfek.

Ostatky musí zhodnotit antropolog. Toho ovšem ústecké muzeum nemá. „Nedokážeme odhadnout objem průzkumu. Ten může být velký i malý. Časově to může trvat od šesti do osmi měsíců, plus minus,“ dodal Houfek.

Hřbitov byl podle Vladimíra Kaisera, ředitele ústeckého archivu, zrušen okolo roku 1855. Přestěhoval se pak na místo dnešních Mánesových sadů. „V uličkách mezi hroby se ovšem dají očekávat i nálezy z pravěku,“ míní Kaiser. „Co se ostatků týká, existuje dohoda s církví, že budou přeneseny na jiné místo, například na hřbitov v Krásném Březně.“

Jste pro vybudování parkoviště pod Lidickým náměstím?