Nacionalisté se domnívají, že primátor se dopustil trestného činu pokusu či zneužívání pravomoci veřejného činitele, vydírání a porušování svobody sdružování a shromažďování. Informaci uveřejnili na svém webu.
Primátor Kubata uvedl, že se s trestním oznámením seznámí, a s právníky zváží další kroky. „Na mém postoji se nic nemění. Pokusím se využít všech zákonných prostředků, aby propagátoři neonacistických myšlenek Ústím nemohli mašírovat,“ uvedl včera Kubata.
Oznámení lze považovat za protireakci nacionalistů, protože primátor odmítá shromáždění nacionalistů svolané na 18.dubna a obrátil se na okresní státní zastupitelství s podnětem k zahájení vyšetřování pro podezření z přípravy trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka a dalších s tím souvisejících.
Vadí jim dopis primátora
V trestním oznámení nacionalistů stojí, že podnětem byl dopis primátora svolavateli shromáždění, kde mimo jiné stojí: „…na základě informací, které jsme v posledních čtrnácti dnech získali v souvislosti s Vámi ohlášenou akcí, se jednoznačně domnívám, že uctění obětí bombardování města je jen zástěrka k projevům neofašismu. Z tohoto důvodu považuji jako primátor města i jako člověk akci za zcela protizákonnou… Dále Vám sděluji, že otevřený oheň z loučí může ohrozit zdraví obyvatel města a konání události přesahuje 22. hodinu, tedy dobu nočního klidu. Nelze rovněž akceptovat trasu pochodu, neboť v ulicích Revoluční a Velká Hradební probíhá stavební činnost… Pokud k pochodu dojde, využiji veškeré možné prostředky k jeho rozpuštění.“
Nacionalisté v oznámení uvádějí, že „tvrzení Jana Kubaty, že účelem shromáždění jsou projevy neofašismu, hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči určité skupině osob“, je zcela lživé a ničím nepodložené. Kdyby tomu tak bylo, úřad by shromáždění v zákonné lhůtě nepochybně zakázal, což neučinil.“
Opozice podporuje Kubatu
Jaroslav Doubrava, bývalý senátor za KSČM a současný starosta obce Telnice na Ústecku, se postavil za Kubatu: „Ačkoliv s politickými názory pana Kubaty nesouhlasím, v otázkách neonacistů jsem s ním zajedno.“
Dodal, že naopak by Kubata měl podat trestní oznámení na neznámého pachatele, který na stránky Autonomní nacionalisté napsal: „To, že shromáždění není podmíněno povolením, nebo že může být zakázáno jen ve výjimečných a odůvodněných případech … kariéristické lokaje Židů na radnicích vůbec nezajímá.“
Označovat úřad či osobu za kariéristické lokaje Židů podle Doubravy je šíření rasové a náboženské nenávisti.
Také současný senátor za Ústecko Pavel Sušický uvedl, že souhlasí s postojem Kubaty.
Sušický vítá, že všechny politické strany soupeřící o přízeň voličů na Ústecku, od ODS až po KSČM odmítají vzpomínkovou akci Autonomních nacionalistů jako zneužití mrtvých při neonacistické akci. „Jde o účelovou akci lidí, kteří úporně mlčí, že k tomu došlo kvůli nenávistné politice německých nacistů. Všichni cítí, že to nelze tolerovat,“ dodal Sušický.
Tímto podávám oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 trestního zákona, vydírání dle §235 trestního zákona a porušování svobody sdružování a shromažďování dle §238a trestního zákona, anebo nasvědčujících přípravě spáchání těchto trestných činů dle § 7 trestního zákona či pokusu o spáchání těchto trestných činů dle § 8 trestního zákona.
Odůvodnění:
Dne 9.3.2009 jsem v souvislosti s mnou řádně oznámeným shromážděním, jež se bude konat dne 18.4.2009 v Ústní nad Labem, obdržel dopis od Mgr. Jana Kubaty, primátora Ústí nad Labem, datovaný dne 2.3.2009, v níže uvedeném znění:
„Vážený pane Berčíku, na základě informací, které jsme v posledních čtrnácti dnech získali v souvislosti s Vámi ohlášenou akcí, se jednoznačně domnívám, že uctění obětí bombardování města je jen zástěrka k projevům neofašismu. Z tohoto důvodu považuji jako primátor města i jako člověk akci za zcela protizákonnou, a to bez o hledu na vztah termínu a způsobu ohlášení akce k příslušným právním předpisům a postupu ÚMO Ústí nad Labem – město. Jsem přesvědčen, že událost má sloužit jen k tomu, abyste se zdánlivě nenápadným, ale přesto zcela srozumitelným způsobem pokusili o hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcovali k nenávisti vůči určité skupině osob. Dále Vám sděluji, že otevřený oheň z loučí může ohrozit zdraví obyvatel města a konání události přesahuje 22. hodinu, tedy dobu nočního klidu. Nelze rovněž akceptovat trasu pochodu, neboť v ulicích Revoluční a Velká Hradební probíhá stavební činnost a tato místa budou ze zmíněného důvodu uzavřena. Pokud k pochodu dojde, využiji veškeré možné prostředky k jeho rozpuštění.“
K tomu uvádím následující:
Oznámením konání zamýšleného shromáždění jsem realizoval své shromažďovací právo, garantované čl. 19 Listiny základních práv a svobod spolu se zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Dle stávající úpravy není výkon tohoto práva vázán na povolení orgánu veřejné správy, ale lze jej realizovat na podkladě řádného a úplného oznámení. Zákon o právu shromažďovacím zcela jasně vymezuje, za jakých okolností a jakým způsobem lze ohlášené shromáždění zakázat. Orgán veřejné správy může shromáždění zakázat jen v odůvodněných a výjimečných případech, neboť právo shromažďovací patří mezi základní lidská práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Dále toto právo upravují mezinárodní předpisy, jimiž je ČR vázána, a to zejména
1. čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého „Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými“ a „na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“
2. čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, podle kterého se uznává právo na pokojné shromažďování. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkami, jež stanoví zákon a jež jsou nutné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
3. čl. 19 Listiny základních práv a svobod, podle kterého právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Toto právo lze omezit pouze zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Zákonem upravujícím a omezujícím právo se shromažďovat je v ČR zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů.
Dle stávající právní úpravy úřad o zákazu shromáždění rozhodně nejpozději do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení (§ 11 odst. 1 z.č. 84/1990 Sb.). V této době ze strany úřadu rozhodnutí o zákazu shromáždění vydáno nebylo.
Poté lze shromáždění rozpustit již pouze na místě, a to z důvodů a za okolností upravených zejména v § 12, odst. 5 a 6 z.č. 84/1990 Sb., které stanoví, že (5) Shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, může být způsobem uvedeným v odstavci 1 rozpuštěno, jestliže se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 nebo nebyly splněny povinnosti účastníků shromáždění podle § 7 odst. 3 a 4. (6) Shromáždění uvedená v odstavci 3 a v odstavci 5 může zástupce úřadu rozpustit způsobem stanoveným v odstavci 1, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům.
Tvrzení Jana Kubaty, že účelem shromáždění jsou projevy „neofašismu, hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči určité skupině osob“, je zcela lživé a ničím nepodložené. Kdyby tomu tak bylo, úřad by shromáždění v zákonné lhůtě nepochybně zakázal, což neučinil. Pokud by k uvedenému porušování zákona došlo na samotném shromáždění, má úřad možnost shromáždění rozpustit dle výše citovaných ustanovení z.č. 84/1990 Sb. na místě. Žádný jiný způsob zákazu či rozpuštění shromáždění stávající zákonná úprava nezná a neumožňuje.
Z tohoto pohledu je zajímavé, proč Jan Kubata nijak nekonkretizuje a nedokládá, na základě jakých informací „se jednoznačně domnívá“ a na základě jakých konkrétních skutečností „považuje akci za protizákonnou bez o hledu na vztah termínu a způsobu ohlášení akce k příslušným právním předpisům“, případně jak došel k názoru, že na shromáždění má dojít k „hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči určité skupině osob“, přičemž nijak nekonkretizuje k hanobení jakého národa, etnické skupiny, rasy nebo přesvědčení má dojít. Stejně tak není zřejmé, k podněcování nenávisti vůči jaké skupině má dojít, když Jan Kubata tuto skupinu označuje za „určitou skupinu“ a tedy ji zjevně sám ani není schopen jakkoliv blíže konkretizovat a definovat.
Významné je Kubatovo prohlášení, že „považuje akci za zcela protizákonnou, a to bez o hledu na vztah termínu a způsobu ohlášení akce k příslušným právním předpisům“ – tedy jinak řečeno že ho nezajímá, že akce je ohlášena řádně a naprosto v souladu s platnými zákony a nezajímají ho ani tyto zákony. Z Kubatova pohledu je zásadní pouze to, že on sám považuje akci za protizákonnou (ačkoliv na podporu tohoto tvrzení není schopen předložit jediný relevantní argument). V právním státě však o zákonnosti či nezákonnosti rozhodují pouze nezávislé soudy na základě důkazů, nikoliv druhořadí úředníci státní správy na základě svých domněnek, názorů či přesvědčení.
Nelze akceptovat ani argumentaci ohrožením zdraví, rušením nočního klidu či uzávěrou ulic, kdy tuto problematiku opět dostatečně řeší z.č. 84/1990 Sb., a to např. § 8 (Úřad může s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhnout svolavateli, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu) nebo § 9 (Úřad může svolavateli uložit, aby shromáždění konané ve večerních hodinách bylo ukončeno tak, aby nedošlo k nepřiměřenému rušení nočního klidu). K žádným takovým krokům ze strany úřadu nedošlo, a tyto argumenty tedy lze mít oprávněně za pouhé fiktivní záminky pro odůvodnění nezákonného zákazu.
Zcela zásadní je potom věta z konce dopisu, kdy Jan Kubata prohlašuje, že „pokud k pochodu dojde, využiji veškeré možné prostředky k jeho rozpuštění.“
K rozpuštění shromáždění může dojít pouze způsobem a pouze z důvodů, citovaných výše, tedy pouze z důvodů porušení zákona ze strany svolavatele či účastníků, kdy by se nepodařilo sjednat nápravu jiným způsobem. Z Kubatova vyjádření je však zřejmé, že shromáždění rozpustí v každém případě, tedy i pokud nenastane žádné porušení zákona, které ostatně ani nemůže předjímat, a to za použití jakýchkoliv prostředků. Jinak řečeno důvodem k rozpuštění řádně ohlášeného shromáždění, nijak neporušujícího zákony ČR, bude již pouhé jeho konání. Jedná se tedy o rozhodnutí bezprecedentním a nezákonným způsobem porušit základní občanská práva účastníků shromáždění.
Lze se důvodně domnívat, že se Jan Kubata výše uvedeným prohlášením mohl dopustit
a) trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 trestního zákona, neboť v úmyslu způsobit jinému škodu překračuje svou pravomoc a vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Způsobenou škodou má být nezákonné omezení a zkrácení základních lidských práv (práva shromažďovacího) svolavatele shromáždění i všech jeho účastníků, způsobené nezákonným rozpuštěním shromáždění, které je naplánováno již předem, ještě než k předmětnému shromáždění vůbec došlo, kdy jde ze strany Jana Kubaty o vědomý a úmyslný zásah do základních lidských práv osob při současném záměrném nerespektování a porušování zákona;
b) trestného činu vydírání dle §235 trestního zákona, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Z výše uvedeného textu i jeho kontextu se přitom lze důvodně domnívat, že Jan Kubata nutí svolavatele shromáždění, aby toto shromáždění zrušil, a to pod pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, kterou lze dovozovat ze slov „využiji veškeré možné prostředky k jeho rozpuštění“, kdy veškeré možné prostředky mohou znamenat i násilné rozehnání či jakoukoliv jinou těžkou újmu, způsobenou před, během nebo po nezákonném rozpuštění shromáždění účastníkům či svolavateli;
c) porušování svobody sdružování a shromažďování dle §238a trestního zákona, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy omezuje ve výkonu jeho sdružovacího nebo shromažďovacího práva, přičemž tyto pohrůžky lze dovozovat ze stejných důvodů jako v předchozím případě.
Podle § 158 odst. 2 trestního řádu žádám o vyrozumění o učiněných opatřeních.
AN Sever
