Šok může čekat na nejbližšího příbuzného, když si přijde do nemocnici po smrti svého blízkého pro jeho věci.
Dozví se, že musí uhradit dluh za regulační poplatek. Někdy to mohou být i tisíce korun, záleží na tom, jak dlouho tu byl nemocný před smrtí hospitalizován.
„Pro maminku to bylo nemilé překvapení. Zemřel jí manžel, právě dojednala pohřeb, který dnes není nijak levný, a když šla si vyzvednout do nemocnice jeho věci, ještě se dozvěděla, že musí zaplatit dalších dva a půl tisíce korun za regulační poplatky,“ zní zkušenost paní Jarmily, která chtěla zůstat v anonymitě, protože pracuje v Masarykově nemocnici.
Pozůstalí memohou podepsat smlouvu s krajem za zemřelého, poplatek za něj musí uhradit.
To může každý člověk pouze sám za sebe, stejně jako může činit další právnické úkony týkající se výhradně jeho osoby.
Poplatek pak mohou rovnou zaplatit, když přebírají věci po pozůstalém.
Poplatek mohou nechat jako dluh, který se bude řešit v rámci dědického řízení.
„Ani já, jako zaměstnanec ve zdravotnictví, jsem přitom nevěděla, že to chodí právě takhle.“
Její maminka to brala jako další ránu a nespravedlnost, protože se všude píše, že v krajské nemocnici regulační poplatky odpouštějí.
Platí je za ty, kteří s ním podepíší darovací smlouvu, krajský úřad.
„Smlouva se podepisuje ve chvíli, kdy pacient odchází z nemocnice, protože teprve tehdy je známa celková částka za poplatky,“ vysvětlila Veronika Kindlová, mluvčí kraje.
„Protože ten člověk zemřel, nemohl smlouvu už podepsat a poplatky nemůže kraj za něj uhradit.“
A zdravotnímu zařízení je pak někdo zaplatit musí. Tuto praxi potvrdil i Jiří Vondra, mluvčí Krajské zdravotní, které nemocnice v kraji patří.
„To je docela hyenismus,“ míní Karel Zdráhal, ústecký živnostník. „Kdysi stát přispíval na pohřeb, tak by mohl alespoň v případě, že pozůstalým je někdo chudší, třeba důchodce, dluh v nemocnici uhradit,“ dodal.
Paní Jarmile nejvíc vadilo, že právě tohle se neví, nikde o tom nebyla veřejnost informována, všude se jen píše o možnosti neplatit.
Tisková mluvčí kraje ale podotkla, že kraj musí respektovat legislativu.
Příbuzní se mohou rozhodnout, že poplatek hned neuhradí. Stal by se pak pohledávkou, kterou by nemocnice mohla uplatnit v rámci dědického řízení.
Otázkou ale je, zda by pak nemocnice nemohla zadržet věci, které tu po pozůstalém zůstaly.
„Teoreticky by mohla nemocnice uplatnit zadržovací právo na věci zemřelého, ovšem pokud by je získala zákonným způsobem,“ rozvádí situaci právník Jan Faltejsek.
Převedeno z řeči právníků to ale znamená, že to v žádném případě nemůže být třeba mobil nebo župan a osobní věci, které zdravotníci posbírali po pokoji, ale pouze to, co nemocný svěřil nemocnici do úschovny.
A ani pak není jasné, zda by nemohl být takový postup kvalifikován dokonce i jako krádež.
