Chudinka naše Větruše. Může si očka vyplakat. Zase. Proč? No, zůstala na ocet. Zase. Jako ta nevěsta, které ženich od oltáře prchnul.

Dokonce hned třikrát. Ostatně, kdo by si ji taky bral, když se už první manželství nepovedlo. Ale za to prý může její pan první manžel. Drinks Union.

Ten se totiž dal slyšet, že je to holka náročná. Strašlivě na prachy. Takže mu prý nezbylo nic jiného, než se s ní rozvést. Rošťák jeden.

Takovou pověst jí udělal! Nehezkou. Do toho ty její holčičí problémy. Sukénku opěrných zdí si spouštěla, potvora jedna lehká. Žádný div, že ji už nikdo nechce. S takovou pověstí.

Třikrát to páni rodičové ze staroslavného města Ústí nad Labem zkoušeli. A nic. Co je to přitom stálo námahy. Máte vůbec představu, co to bylo za trable, dovést takovou holku povětrnou do dospělosti?!? Těch peněz, co to stálo!

Celých jedno sto třicet milionů!!! O slavnostním uvedení do společnosti nemluvě. To bylo nervů, aby se to povedlo v termínu.

Považte, představit ji, Větruši, o měsíc později, tatínkové by to o volbách v roce 2006 měli asi mnohem těžší. Že to bylo tenkrát slávy. Těch gratulací. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes je všechno jinak.

Poslední ženich paní Větruše, prý by byl jinak dobrá partie, nějaký Café & Restaurant Slavia, taky práskl do bot, když to viděl. Považte, přitom už byla ruka v rukávě! Takže, co teda s ní? Žádný problém.

Když ji nikdo nechce dobrovolně, dostane to rozkazem. Kdopak asi bude ten šťastný muž? Nevíte? Vždyť je to přeci jasné! Jak facka. Přece Vlastík Žáček.

Jen přenechá starostování na střekovské radnici kolegům v pořadí na kandidátce. Stejně po tom jeho korýtku pokukují. A chytne se pěkně, jako švícko, zase svého kopyta. Čili branže. No jasně, že „pinglování“.

Jak tak pány rodiče znám, určitě škodný nebude. Nějaké to věno se určitě najde. Ať všichni vidí, že na to máme! Myslíte, že jsem příliš sarkastický? Ale vůbec ne. Já jenom, aby z Větruše nakonec nebyla svobodná matka. To by teprve byla ostuda!