FOTOGALERIE: Tři Ceny Thálie 2008 pro Ústí: tanečník, pěvec i pěvkyně

A zajistili tak ústeckému Severočeskému divadlu opery a baletu úspěch, jímž zastínilo i pražskou Zlatou kapličku.

Alena Míková, která už profesionální kariéru ukončila, byla oceněna za celoživotní dílo. Působila sice 30 let v Národním divadle, začínala ale v divadle v Ústí. Proto je její cena i chloubou Ústí.

Na otázky odpovídali čínský pěvec WeiLong Tao, oceněný za titulní roli v ústecké inscenaci opery Hoffmannovy povídky a tanečník Vladimír Gončarov, oceněný za roli mladého Roma v taneční inscenaci Cikánské kořeny/í.

Kdybyste teď měl tuto krásnou skleněnou cenu vzít a věnovat ji někomu, kdo je vám hodně blízký – komu by to bylo?

WeiLong Tao: Mému italskému učiteli.
Vladimír Gončarov: Své ženě Inně Daviděnko.

A naopak – který umělec ve vašem okolí měl Thálii už dávno získat?

Tao (po krátkém zaváhání): Ředitel ústeckého divadla Tomáš Šimerda.
Gončarov: Dal bych ji celému souboru ústeckého divadla. To jsou všechno lidé, kteří by si ji zasloužili. Dříve nebo později, myslím, že ji ještě řada z nich dostane.

Ve kterém okamžiku při slavnostním ceremoniálu vám došlo, že to je skutečně pravda?

Tao: Vlastně okamžitě, a byla to velká radost.

Gončarov: Až teď mi to pomalu dochází, možná to budu ještě nějaký čas vstřebávat.
Jsem nadšený, je to velké štěstí. Děkuji komisi, našemu divadlu, všem kolegům, kteří se podíleli na krásné inscenaci Cikánské kořeny/í. Všem.

Třásla se vám při přebírání ceny v Národním divadle kolena?

Tao: Ne.

Gončarov: Ne, a ani ruce. Jen jsem nevěděl, jak je ta cena těžká, neodhadl jsem to.

Sešli jste se v opeře Otello, jeden jako choreograf, druhý v hlavní roli. Je to náhoda?

Oba shodně: Ano, náhoda.

Jak Otella prožíváte?

Gončarov: Výborně. Tuto zkušenost s choreografií pro celou operu či jinou inscenaci bych si rád zopakoval.

Tao: Dělám ho v životě už popáté, ale rutina to není. Rád pracuji v ústeckém divadle.