„Jak se cítím? No docela dobře,“ usmíval se muž, který na své roky vůbec nevypadá. Sice už hůř chodí i méně slyší, ale s malou pomocí se pořád dokáže sám obstarat. A myslí mu to také naprosto jasně.

Překvapili jsme ho zrovna u oběda. Odsunul polévku a vstal, aby nás přivítal. Za žádnou cenu se nedal přesvědčit, aby dojedl, že počkáme. „To se nehodí nechat návštěvu čekat,“ namítal.

Do domova pro seniory Antonín Kovář přišel před dvěma lety, když mu zemřela přítelkyně, s kterou do té doby bydlel. A prý se mu tady dobře daří. „Jsou tu na mě všichni hodní a paní ředitelka, ta je moc moc milá,“ prohlásil.

Ven už moc nechodí, jen někdy se svou jedinou dcerou, která za ním pravidelně dochází, na malou procházku kolem domu. Nebo ho sestřičky vyvezou na vozíčku nadýchat se čerstvého vzduchu do přilehlého parku. „Ale na balkoně si posedím rád,“ řekl jubilant.

Jeho hlavní zábavou je televize. Vždycky rád sportoval, takže sleduje nejčastěji sportovní pořady. Nejradši má fotbal, dokonce si vede vlastní výsledkové tabulky. A když je napínavý zápas, vydrží se dívat dlouho do noci. To pak sestřičkám ráno, když mu přijdou pomoci s oblékáním, říká, ať ho nechají ještě spát, že měl rušnou noc. Jinak vstává každý den pravidelně v půl sedmé a večer v sedm se zase ukládá ke spánku.

Nejstarší Ústečan rád vzpomíná na svoji muzikantskou minulost, měl vlastní kapelu, pojmenoval ji po sobě Kovář. „Hrál jsem hlavně na celo, ale ovládal jsem celkem 10 hudebních nástrojů,“ pochlubil se. Často prý hráli v Neštěmicích, kam se v mládí s rodiči přistěhoval z rodné Cerekvice na Litomyšlsku, a také v kinokavárně, dnešním Londýně na Mírovém náměstí.

Hudbu rád dodnes posloucá, nedávno se zúčastnil žákovského koncertu v domově a moc se mu líbil. Svému věku navzdory nevynechává ani další akce, které domov pořádá. A vždy přijde čerstvě oholen a ve společenském obleku.

Za svůj život vystřídal několik povolání, pracoval jako finanční účetní, promítač a také 20 let řídil nákladní auta. Od sedmdesátky se už raději nechává vozit, ale dodnes pomáhá řidiči hlídat značky.

Po žádosti o recept na dlouhověkost, Antonín Kovář jen pokrčil rameny. Nikdy sice nekouřil, ale jinak se nijak neomezuje. Má rád dobré jídlo, nejraději vepřo, knedlo, zelo a nepohrdne ani štamprličkou. Víc než pivo má v oblibě červené víno. A odpolední siesta je u něj neodmyslitelně spjata s dobrou kávou.