Znamená to, že si politici nevidí na špičku nosu?
Krátkozrakost znamená oční vadu. Jistou formu nemoci, za kterou člověk většinou nemůže. Když to vztáhneme na politiku, souhlasím s tím, že u některých kolegů se dá pozorovat krátkozrakost omezená délkou volebního období. V dlouhodobém horizontu jejich rozhodnutí přinese víc škody než užitku. Proto někdy máme oči jen k pláči. Nevidět si na špičku nosu je hezká metafora, ale takových lidí potkáváme denně spousty a vůbec nemusí jít o politiky.

Co jste viděl jako primář očního oddělení nemocnice a co jako senátor?
Jako primář jsem kromě svých pacientů a jejich rohovek, čoček a spojivek viděl i naši situaci, která mi nepřišla úplně ideální. Měl jsem mnoho nápadů, jak to změnit. To mě přivedlo k myšlence vstoupit do politiky a posléze kandidovat. Jako senátor jsem viděl, že to, co jsem lehce vymyslel, jde jen těžce prosazovat. Politika je bitva o kompromisy. O detaily. A protože je to tak složité, lidi si to ve svých představách zjednodušují na černou nebo bílou. Jenže život i politika mají mnoho barev a odstínů. I barvoslepost je prostě porucha.

Z mého pohledu politika je víceméně byznys, způsob jak získat a využít informace. Politolog Zdeněk Zbořil říká, že mezi ČSSD a ODS není programově velký rozdíl. Patříte do klubu vyznavačů ODS. Takže asi nebudete se Zbořilem souhlasit, že?
No právě. Už ten začátek otázky, že politika je byznys, zkresluje skutečnost. Podsouvá politikům předem vždy nejhorší úmysly, ale tak to není. Co se týče programů ODS a ČSSD, rozdíly jsou, byť oba programy lidem slibují, že se budou mít líp. To ostatně tvrdí úplně všechny strany. Takže konečné cíle volebních programů stran jsou do jisté míry podobné.

Proč se tedy nedohodnete s Paroubkem a neuděláte jednu velkostranu?
A zase je zde zjednodušení. V čem se lišíme, jsou důležité detaily. Lišíme se ve způsobu, jak dosáhnout avizovaného cíle. Například ve zdravotní oblasti jsou hitem číslo jedna poplatky u lékaře. Tvrdím, že pozitivní účinek poplatků v prvním roce jejich zavedení byl nezpochybnitelný. Více vážně nemocných, zejména s nádory, v jejichž výskytu jsme na sedmém místě na světě, dosáhlo na velmi nákladnou tzv. biologickou léčbu. Zkrátila se čekací doba na některé operace, například kyčlí. Jen díky uspořeným penězům se mi to podařilo „prolobbovat“. Že socialisté z poplatků udělali téma krajských voleb a teď se jim jejich populismus vymyká z rukou, je jiná věc.

V čem se tedy lišíte?
My oslovujeme samostatně uvažující lidi, kteří o svých životech chtějí rozhodovat sami. Naopak socialisté slibují pohodlný život bez starostí, vše vyřeší silný stát. Mlčí o tom, že to vyžaduje vzít lidem maximum peněz na daních, aby stát měl co přerozdělovat. A ještě k „velkostraně“: Vzhledem k silně konfrontačnímu stylu, který jsme do politiky nezatáhli jako první my, si spolupráci ČSSD a ODS moc neumím představit.

Působíte v Senátu a ještě máte v Ústí oční praxi. Jde obě práce stihnout?
Obě aktivity se při optimální organizaci času dají zvládat dobře. V praxi očního lékaře pokračuji, byť v omezené míře, protože jsem měl spoustu pacientů. Ordinace je nejlepší „kanceláří“. Dozvím se spoustu věcí, které bych za zdmi kanceláře ani netušil. Dobrá je i určitá finanční nezávislost. Dokážu se uživit a být platný i jinde než v politice.

Velké strany vyžadují od svých lidí poslušnost. Je v politice vůbec prostor na osobní vidění světa?
Poslední rok ukázal, že individualismu je v ODS více než dost. Až to je v některých chvílích na škodu. Otázka loajality neznamená slepé poslouchání diktátu hlavního sekretariátu strany.