„Ano, je pravda, že je tu větší koncentrace Romů než v některých jiných částech města,“ přiznal Petr Samo, který tu také žije.
„Ale někde bydlet musíme. A soudržnost máme ve svých kořenech, na tom přece není nic špatného,“ míní.
Střet romských obyvatel zdejších bytů s ostatními sám vidí v jiném přístupu k životu, jak to označuje ministr Michael Kocáb – v jiné kultuře. „Proto to někomu tady pak může připadat jako Chanov. Nepořádek tu ale přece nevidíte,“ dodal.
Že střet je právě v názoru na to, jak vypadá klidný život, potvrzují ostatně i ti, kteří si na chování Romů stěžují, jako třeba právě Jana Bučková, která se obrátila i na redakci Ústeckého deníku. „Na denním pořádku je rušení nočního klidu,“ uvedla.
Lidem, kteří musí ráno vstávat do práce, prostě vadí vysedávání ostatních v noci pod okny, kde se pak hlučně baví. Romové by zase naopak uvítali v Mojžíři víc laviček. „Nemuseli bychom pak sedět na schodech a obrubníkách,“ říká Irena Surmajová.
Ale třeba v blízkých Doběticích před nějakým časem sami obyvatelé lavičky na řadě míst odřezali (měly kovové nohy zapuštěné do země), aby na nich nevysedávaly do noci hlučící hloučky teenagerů, převážně Romů.
Na druhou stranu také Surmajová přiznává, že lavičky by možná dlouho nevydržely. „Ale zase je to věc městské policie, která by se měla starat o pořádek a měla by toto sídliště víc kontrolovat,“ míní. „Je to o lidech a ne o Romech, jak si řada lidí myslí.“
Sami Romové označili za největší problém místní hernu. Patří podle nich jednomu z Romů, který ovšem není místní. „Do ní se pak stahují problémoví lidé, a to nejen z Mojžíře,“ uvedli.
ZPRACOVALI Dagmar Cestrová a Petr Sochůrek
