„Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, proto jsem zareagovala na inzerát vyvěšený v autobuse a kontaktovala paní koordinátorku dobrovolnického programu,“ řekla usměvavá Lída Černá, která je momentálně v evidenci Úřadu práce a pomáhá zadarmo v nemocnici.
„Už rok docházím na rehabilitační oddělení jednou týdně na dvě hodiny. S pacienty si povídám, beru je s vozíčkem na procházku, také je stříhám. Někteří si oblíbili i natírání krémem, připomíná jim to domov,“ popisuje dobrovolnice.
Počet dobrovolníků v posledních letech roste. Od roku 2006 se jich v Ústí zaregistrovalo 176. Přesto řada lidí ani netuší, že jejich služeb může využít.
„Ani nevím, že tam vůbec nějací jsou,“ odpověděla Hana Štěrbová na otázku, co ví o dobrovolnících v Masarykově nemocnici. Odpovědi ostatních dotázaných se nesly ve stejném duchu. Dobrovolníka si představují jako nějakou náhražku za „ civilkáře“ nebo jako sanitáře, který vozí pacienty na rentgen.
Ačkoliv toho veřejnost o působení dobrovolníků v nemocnici mnoho neví, tak některá oddělení si již bez jejich pomoci nedovedou svou činnost představit. Vrchní sestra rehabilitačního oddělení Václava Zurková si nemůže spolupráci s dobrovolníky vynachválit: „Dochází k nám dva nebo tři stálí dobrovolníci. Máme s nimi jenom dobrou zkušenost.“
Dobrovolnická práce by přitom nemusela být přínosem jen pro pacienty, ale i pro nezaměstnané, kterých je v Ústí nad Labem vysoký počet. Takovouto činností by si mohli odpracovat povinný počet hodin, aby jim byla uznány sociální příspěvky i po uplynutí doby 6 měsíců po zaregistrování do evidence nezaměstnaných.
- Nejčastěji se hlásí ženy a dívky všeho věku. Dobrovolníkem se může stát každý občan od 15 let. K dětem se pouští dobrovolníci až od 18 let věku. Horní hranice neexistuje. Dobrovolníci jsou všech věkových kategorií až do 76 let. V nemocnici mají i lidi, kteří jsou momentálně evidováni na úřadu práce, invalidní i starobní důchodce, pracující i ženy v domácnosti.
- A co dobrovolníci v nemocnici dělají? Od počátku programu byl nastaven jeden typ dlouhodobé činnosti, a to individuální kontakt s pacientem. Dobrovolníci si s pacienty povídají, předčítají jim, hrají s nimi společenské hry, doprovázejí je na vycházky mimo oddělení a po areálu nemocnice. Někteří pacienti se rádi nechají laicky namasírovat. Také pomáhají vyzdobit nemocniční oddělení, uklízejí po malování, chodí pacientům nakupovat atd.
„Bohužel nám jako akciové společnosti na to nemůže být uznána potřebná akreditace. Tu mohou získat jen neziskové organizace,“ oponuje Bohdana Furmanová, koordinátora dobrovolnického programu Krajské zdravotní, a.s.
Dobrovolnický program v Masarykově nemocnici není žádnou novinkou. Započat byl již v roce 2002 koordinátorkou Bohdanou Furmanovou. Cesta až k současnému propracovanému systému byla trnitá.
Zpočátku, kdy byli dobrovolníci vysíláni do nemocnice z Dobrovolnického centra, byl vnímán personálem jako cizí element, který do nemocnice nepatří. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 2006, kdy byla přímo v nemocnici zřízena dobrovolnická kancelář DOBRO-DRUH.
ZPRACOVALA Kateřina Drozdová
