Celý svůj život jste dělal na úseku obchodu a marketingu, většinou v potravinářském a nápojářském oboru. Slyšel jsem, že jste na začátku devadesátých let měl i produkční agenturu. Co jste produkoval?

Pořádal jsem v Ústí koncerty, jako například Karla Gotta, houslisty Hudečka s kytaristou Brabcem a pár dalších. Bylo to jen krátce, vyzkoušel jsem si to a nějakou korunu si i přivydělal.

Jak se tehdy pořádal takový koncert Karla Gotta?

Tenkrát jsem vyprodal zimní stadion, kam přišlo 6200 lidí. V té době ještě fungovaly organizace ROH a já je všechny objížděl. Vzal jsem si dva týdny dovolenou a jezdil. Například z čížkovické cementárny přijely dva autobusy lidí.

Kolik tenkrát stálo pořádání koncertu slavného slavíka?

Bylo to přes Pragokoncert a stálo to 300 tisíc korun. Ale oni chtěli ty peníze už dva týdny před koncertem. Já v té době žádné neměl. Nakonec se v předprodeji prodaly všechny lístky a já ty peníze získal.

A to jste všechno dělal sám?

S kamarádem a s rodinou, i děti pomáhaly. Třeba byl problém sehnat 2 500 židlí na stadion. Měl jsem to různě popůjčované po hospodách. Platil jsem za jednu židli někde dvě, jinde tři koruny. Skoro celá synova třída z gymnázia nám přišla pomoci. Byla to zajímavá zkušenost.

Ve svém životě jste byl ředitelem na všechny možné způsoby: státního podniku, marketingovým, obchodním a generálním ředitelem. Neberete nyní svou pozici, kdy pracujete externě jako PR manager pro likérku Granette, jako ústup z vrcholových funkcí?

Ne. Víte, já z funkce generálního ředitele Drinks Union odešel sám. Byl jsem pod velkým tlakem, měl jsem spoustu vedlejších aktivit, každý den jsem dělal do půlnoci a neuměl jsem dělat věci na půl plynu. Taková práce se nedá dělat dlouho a také ta práce mě nenaplňovala. Bylo také zřejmé, že firma neumí správně komunikovat. Začal jsem se komunikací zabývat. Proto jsem vystudoval PR v kurzu London school of Public Relations, abych se ještě v té komunikaci zdokonalil. A odešel jsem do této sféry.

#nahled|https://g.denik.cz/54/f0/josef_vejlupek_karikatura_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/54/f0/josef_vejlupek_karikatura.jpg|Karikatura: Josef Vejlupek #

Je dobře, že pivovar převzal Heineken?
Já myslím, že ano. Udržet takto velkou firmu na předních pozicích je náročné a vyžaduje to silné zázemí. A to Heineken má, protože je to pivovarská jednička v Evropě, třetí na světě, kde má kolem stovky pivovarů. Takový Březňák má od nich velkou zelenou, což jsem ani nečekal.

Myslíte si, že Zlatopramen i Březňák se nadále budou vyrábět v Ústí, respektive ve Velkém Březně?
Nemůžu mluvit za společnost, pro kterou již nepracuji. Odešel jsem letos 30. června, když mě požádaly o spolupráci jiné firmy, které patří mým přátelům, českým podnikatelům. Přesto si myslím, že Heineken je zodpovědný a neudělá zmatený krok. Myslím, že v tuhle chvíli neznají odpověď na vaši otázku ani v Heinekenu. Je jasné, že ty pivovary jsou zastaralé a potřebují investice. A vždy se musí zvážit, zda se to vyplatí. Na druhou stranu, pozitivní krok vidím v tom , že se začalo investovat do pivovaru ve Velkém Březně.

Má nějaké specifikum výroba piva a likérů v Ústí? Například vodu? Jaká je výhoda pivovaru a likérky, že vyrábějí právě zde?
V první řadě je to tradice. Výhodou, hlavně pro pivovar, je také poloha u hranic s Německem. Díky tomu je také Březňák vůbec nejprodávanějším českým pivem v Německu. A je zajímavé, že se ani nemusela značka podbízet a měnit název. Němci to neumějí vyslovit a říkají „Brecňák“, přesto se to i v Německu jmenuje Březňák.

A ta voda? Nepochází z Labe, jak se jeden čas proslýchalo?

Ne, i když znám pivovary, co vařily pivo z říční vody. Březňák má vlastní zdroj a Zlatopramen má vodu z městského řádu, která je velice kvalitní. Dokonce Severočeské vodovody a kanalizace, chtěly, aby jejich logo bylo na etiketě Zlatopramenu, že nám dodávají vodu. Jenže to by si každý dělal srandu, že máme vodu z kanálu, proto jsme se nedohodli.

A pokud jde o likérku?
U ní je důležité, že vždy – i za socializmu, se dbalo na kvalitu. Pamatuji si na ředitele Zábojníka v sedmdesátých letech, že si dovolil nevyrábět myslivce, když neměl kvalitní suroviny. Než aby ho zkazil, tak raději na pár měsíců přerušil výrobu. Pak člověka těší, když ten produkt chválí v zahraničí a v té chvíli jsme hrdý, že jsem z Ústí.

Jste tedy ústecký patriot?
Určitě. Přesto, že jsem se narodil v Roudnici, prožil jsem v Ústí většinu života. Například ve Vrbenského lázních jsem se naučil plavat a první divadlo jsem viděl v Ústí.

Jak jste se vůbec dostal k ústeckému hokeji? Další váš koníček.
V roce 1997 jsem založili akciovou společnost HC Slovan Ústí, do té doby hokej provozovalo občanské sdružení. Chyběly peníze, skládali jsme se na provoz klubu.

Kolik jste tenkrát do společnosti vložil vy peněz?
Bylo to 70 tisíc korun. Situace nebyla dobrá, museli jsme třeba prodat první ligu do Chomutova. Ale díky tomu jsme zaplatili všechny dluhy a během dvou let si vybojovali postup zpět. V té době jsem dělal předsedu představenstva v hokejovém klubu. Následně se Drinks union stal prvním velkým sponzorem klubu. Kvůli tomu jsem pak odešel z hokejové funkce, abych nefiguroval na obou stranách smluv. Nadále jsem akcionářem hokejového klubu.

A máte z toho nějaké dividendy?
Ne. Jde o společnost zabývající se sportovní činností, z toho žádné dividendy nejsou, protože nejsou žádné zisky. Jen můžu hlasovat na valné hromadě do výše svých procent a také mám permanentku na hokej. To je vše. Ale jsem spokojený, že zde hokej je a že dnes jsou na manažerských postech lidé, kteří o tom něco vědí a něco už v hokeji dokázali.

Myslíte si, že má Ústí na extraligu?
Má a zasloužilo by si ji. Letos jsou na postup dva favorité – Chomutov a Ústí. Uvidíme, jak to dopadne.
Zelený jako myslivec

Na rozhovor přišel Josef Vejlupek v duchu svého staronového zaměstnavatele. Celý v zeleném, jako myslivec. Košile, kalhoty, sako, boty a dokonce i kapesníček byl v barvě jarní trávy.
Ovšem co se týká pití alkoholu, tak spotřebu svému chlebodárci moc nezvyšuje. Tvrdý alkohol nepije a z piva si dá nejčastěji to nealkoholické.

Nejhorlivěji vousatý šedesátník vyprávěl, jak připravoval koncert Karla Gotta v Ústí. Jak měl problémy se sháněním židlí na zimní stadion atd. Ovšem, jak skončil, řekl, ať to tam raději nepíšu, že to jsou už velké detaily. Jenže právě detaily a zajímavosti si čtenář nejraději přečte.

Když jsme s rozhovorem skončili, tak se zamyslel a říká: „To jsem ani nevěděl, co všechno jsem vlastně dělal.“

Má pravdu. Na jednoho člověka je toho hodně. Ředitel významných ústeckých firem, prokurista, PR manager, pořadatel Porty a velký fanoušek a funkcionář ústeckého hokeje. Jen politické funkce mu chybí.

Asi ví proč …

Jak jste se vůbec dostal k pořádání Trampské Porty?
V minulém volebním období jsem seděl nějaký čas v kulturní komisi města. Tenkrát se slučoval Národní dům , Albis a Corso a byl jsem požádán, abych s fúzí pomohl manažersky. Následně mě ředitel kulturního střediska Ivan Dostál požádal, jestli bych nepomohl i s pořádáním Porty. Podílel jsem se na šesti ročnících a jsem členem republikové rady festivalu. Dříve jsem chodil na všechny Porty, jako divák jsem se bavil a neměl žádné starosti.

A jako muzikant?
To ne, umím jen dva akordy na kytaru. Nejsem žádný muzikant, ale na vandry jsem jezdil. V šedesátých letech, to byly krásné časy. Rád bych ale zdůraznil jednu věc. Ústí má díky Portě velké renomé. Pro všechny trampy je nejvyšší metou vystupovat v ústeckém amfiteátru.

Proč jste vlastně nikdy nešel do politiky?
Já jsem se malinko v politice namočil v minulých komunálních volbách. Založili jsme stranu Patrioti, hnutí za lepší Ústí. Do voleb jsme šli spolu s Alternativou pro Ústí. Ale zaregistroval jsem před volbami vůči nám pár podrazů. Asi z nás šla obava (smích). Nám šlo bez ohledu na velkou politiku pravá, levá, zlepšit život v Ústí. My jsme parta lidí, která se neztotožnila s velkými stranami. Je nás jen několik desítek a ani nevím, jestli půjdeme do dalších voleb. Nikdo z nás do toho nešel kvůli tomu, aby ho to živilo. Já osobně si žádné ambice v komunální politice nedělám, jde jen o to, že by člověk neměl být lhostejný.