V pondělí se poprvé po odchodu z Ústí postavíte proti svým nedávným spoluhráčům. Chystáte za vítězství pro své nové spoluhráče z Vrchlabí nějaké prémie?

Bohužel já hrát nebudu. Ve čtvrtek na tréninku mě spoluhráč nastřelil pukem a já chodím o berlích, takže do Ústí přijedu jen jako divák. Mrzí mě to.

Takže padají i ty prémie?

Za vítězství nad svým bývalým klubem něco vypíši, nejspíše bych klukům zaplatil svačinu.

Budete trenéru Jeřábkovi radit, jakou taktiku proti Ústí zvolit?

Asi se mne bude ptát, jak hraje Ústí přesilovky. Ale on to sleduje a moc dobře sám ví, co na Lvy bude platit.

Hecujete se s bývalými spoluhráči?

Jsme v kontaktu. Nejvíce asi s brankářem Dušanem Salfickým, kterému se na střídavý start daří v Plzni, pak s Pavlem Janků a Davidem Pazourkem. Je pravda, že jsem byl za klukama v pondělí v kabině na tréninku. Oni totiž trénují dopoledne, my až odpoledne. Spíš se mě ale vyptávali, jak to vypadá ve Vrchlabí.

Ti, co jste jmenoval, jsou vašimi největšími kamarády z Ústí?

Asi ano, jsme si věkově nejblíže. Byli jsme nejstarší v týmu a vedle Pavla Janků jsem seděl v kabině. Také máme společného koníčka a tím je golf.

Máte i ve Vrchlabí čas na golf?

Já jsem letos golfovou sezonu skončil, protože se rozběhla ta hokejová. Co jsem ve Vrchlabí, tak jsem na golfu nebyl. V Ústí jsem chodil často i na turnaje, jezdili jsme i do Německa. Středu jsem měl já, Janků, Pazourek a Heřman prostě golfovou. Tím, že jsem byl z Ústí vyhozen, se naše golfová čtyřka rozpadla.

Jsou v Podkrkonoší pěkná golfová hřiště?

Je tady krásné hřiště v Mladých Bukách, pak v Liberci a Mladé Boleslavi. Ale tady ve Vrchlabí je hrozná zima a nad námi ve Špindlerově Mlýně je dokonce sníh, takže to na golf v nejbližší době nevypadá.

A jak se vám líbilo golfové hřiště v Ústí?

Udělalo velký pokrok. Loni to byla jen devítka, letos už to je celá osmnáctka. Kdo to hřiště nezná, lehce na něm vybouchne, protože jamky na první devítce nejsou dlouhé, ale ošemetné na výběr hole. Je to úzké hřiště.

#nahled|https://g.denik.cz/23/bd/hokej_caloun_2009_kresba_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/23/bd/hokej_caloun_2009_kresba.jpg|Jan Čaloun#

Jak jste se ke golfu vlastně dostal?
Dostal jsem se k němu v Americe, když jsem přišel do San Jose ve dvaadvaceti letech. Golf jsem hrál i ve Finsku.

Když vás Ústí vyhodilo, dali jsme na webu Ústeckého deníku anketu, jestli vedení udělalo dobře. Nejvíce odpovědí bylo, že to ukáže až čas. Za Vrchlabí jste zatím odehrál jedenáct utkání a dal jste šest branek. Takže jste se uvedl v novém týmu dobře. Souhlasíte?
Já jsem ve Vrchlabí moc spokojený. Po vyhazovu z Ústí jsem byl hrozně zklamaný a smutný, stejně tak i celá rodina. Vůbec jsme to nečekali. Poté, co jsem podepsal dodatek smlouvy, ve které jsem mimojiné přistoupil na snížení platu až o dvě třetiny, jsem věřil tomu, že sezonu a vlastně i kariéru zakončím doma v Ústí. Nyní, když se na to dívám s odstupem času, jsem za to po hokejové stránce rád. Dostávám zde více času na ledě, hraji přesilovky, oslabení a užívám si to.

Takže jste tam hvězda nejen jménem, ale i hrou?
Já jsem si jako hvězda nikdy nepřipadal, to píšou jen novináři. Já hraji hokej, protože mě baví. Dávám góly, což mě udělalo známým hokejistou. Ale já je dával, aby mužstvo vyhrávalo. Mě sport moc baví, jsem soutěživý tip. Když se zeptáte ostatních spoluhráčů, tak vám potvrdí, že jsem na trénincích vždy vymýšlel soutěže, ve kterých se o něco hrálo. Soutěživost mám v krvi.

Jste tedy něco jako brankář Dominik Hašek? O něm je také známo, že je velmi soutěživý.
Určitě, akorát Dominik je extrém, který chytá ve 45 letech extraligu a září tam. Ovšem u gólmanů to je také jiné, hráčská kariéra útočníků je kratší.

Jak jste se vlastně ve Vrchlabí zabydlel?
Manželka studuje vysokou školu v Ústí a bude dělat v květnu státnice, takže zůstala s dětmi doma. Já jsem ve Vrchlabí sám celý týden, domů jedu v sobotu po zápase a v pondělí odpoledne zase naberu směr Krkonoše. Po utkání v Ústí si beru do Vrchlabí rodinu. To je jediné, co mi tady chybí. Ve Vrchlabí bydlím na ubytovně, kde jsou i ostatní kluci.

Manželka ještě studuje, ona je o tolik mladší?
Ne. Ona je bakalář, následně dva roky létala jako letuška u ČSA. Pak nastoupila s prvním klukem na mateřskou a začala si dělat magisterské studium. Není tedy o tolik mladší.

Když vidí, co se nyní v ČSA děje, je asi ráda, že tam není, že?
Ty dva roky letušky si užívala a bavilo jí to, ale nyní, když sledujeme situaci kolem ČSA, je ráda, že si dodělává magisterské studium. Kdyby se nevrátila, chtěla by vyučovat angličtinu.
Slyšel jsem, že jezdíte na kávu do Špindlerova Mlýna. Je to tak?
Vrchlabí je malé městečko, má jen 13 tisíc obyvatel. Je tady pár pěkných restaurací, ale my vždy s manželkou jezdili v zimě dvakrát za zimu do Špindlu, kde to znám. Nyní tam je sníh, a to je nádherné.

Jste ústecký patriot? Ptám se proto, že ať jste hrál v Americe, Finsku, Rusku nebo Pardubicích, vždy jste se vrátil do Ústí.

Ano, vždy jsem se vrátil. Ústečák jsem byl a vždy také budu. Usadil jsem se zde a postavil si dům a budu v Ústí i vychovávat děti.

Jakou čtvrť jste si vybral?
Já jsem vyrůstal na zimním stadionu, znám tedy dobře Bukov a Všebořice. Dům jsme si postavili ve Skoroticích. Je to tam nádherné, kousek od Habrovického rybníku a pěkné místo na procházky kolem. Nyní jsme tam strávili první léto.

Místo do Vrchlabí jste mohl jít do druhé finské ligy. Tedy do země, kde jste prožil svá nejlepší hokejová léta. Proč jste to odmítl?
Zvažoval jsem to, ale kvůli rodině jsem to zamítl. Nyní vidím kluky dva dny v týdnu, a kdybych šel do Finska, viděl bych je jednou za tři měsíce.

Jak vzpomínáte na vaši anabázi v NHL?
Myslel jsem si, že udělám větší kariéru, ale naučil jsem se tam řeč a přičichl k zámořskému stylu hokeje. I taková zkušenost byla dobrá.

Pohoršil jste si ve Vrchlabí finančně?
Určitě jsem si nepolepšil, spíše pohoršil. Ale hraji hokej v šestatřiceti, protože mě ta hra baví a ne kvůli penězům.

Vyhazov z Ústí byl pro vás asi prvním takovým zážitkem v kariéře, že? Přece jen vás spíš vždy kluby přemlouvaly, abyste k nim šel.
Ne, stalo se mi to vícekrát, asi jako každému hráči. Například, když jsem se neprosadil v Americe. I když tam to bylo takové vzájemné, já už také neměl zájem hrát na farmě. Pak jsem prožil dobré sezony ve Finsku, klubu IFK Helsinky. Ovšem čtvrtou sezonu jsem tam nedohrál do konce, když se týmu nedařilo. Pak přišel nový manažer a po vzájemné dohodě jsem odešel do konkurenčního Blues Espoo.

Dá se říci, že odchod z Ústí byl pro vás nejbolestivější ze všech?
Musím říci, že v IFK se mi dařilo a dost mě rozchod s klubem mrzel a bolel. Ale odchod z Ústí mě mrzel a bolel daleko více, to nemá cenu zapírat.

Vidíte i chybu na své straně?
Nebudu hledat viníka. Klub ode mne chtěl, abych dával branky a byl klíčovým hráčem. Ani jedno jsem nesplnil, to si uvědomuji.
Myslíte si, že kdyby zůstal trenér Hořava a nepřišel místo něj trenér Rosol, že byste v Ústí nyní hrál?
Myslím si, že ne. Ale nyní jsem rád, že jsem ve Vrchlabí.

Tato sezona bude pro vás poslední?
Jsem veterán, za dva měsíce mi bude 37 let. Když bude zdraví a bude o mne zájem, budu hrát dál. Ale připravuji se i na variantu, že skončím.

Přesto, už myslíte na to, co budete dělat po kariéře hokejisty?
Plán mám takový, že mám třetí trenérskou třídu a chtěl bych začít trénovat žáčky nebo dorost. Postupně si chci udělat nejvyšší trenérskou třídu. Ale trenérská kariéra se musí budovat stejně dlouho jako ta hráčská. Druhá varianta je, že bych trénoval golf. Teoreticky by šly obě věci dělat v Ústí. Každopádně se chci více věnovat synům.

Kolik jim je vlastně let?
Matyášovi budou čtyři roky, Lukášovi bude rok.

To mají k hokeji asi ještě daleko.

Ne ne, pozor, starší už krásně bruslí a k Vánocům dostane hokejku a výzbroj a pak nastoupí k elévům. Mladší až začne chodit, také ho hned postavím na brusle.

Vidíte v nich tedy vaše nástupce?
Matyáš je talentovaný, chodí se mnou i na golf, má své hole a jde mu to. Ale nejdůležitější pro mne je, když za mnou přijde a řekne: „Táto, mě ten trénink moc bavil.“ Jestli to někam dotáhnou, už je druhořadé, hlavně aby je to bavilo.
Skromný Jan Čaloun si na hvězdu nehraje

Poprvé jsem se s Janem Čalounem osobně setkal v létě 2004, když trénoval individuálně v Ústí nad Labem na atletickém stadionu s hokejistou Martinem Štěpánkem.

Již tenkrát hovořil o svém návratu do rodného města. Ústečtí fanoušci si na něj ale museli ještě tři roky počkat. Nejprve si zaskočil do Čerepovce a do Pardubic.

Pamatuji se, jak barvitě líčil své hokejové začátky na ústeckém stadionu. On tam totiž se svojí rodinou bydlel a jeho otec dělal správce stadionu.

Když v roce 2007 oblékl dres Lvů, byl hned místní hvězdou. Tou už ostatně byl v mládí v Litvínově a následně ve finské lize.

On sám si na hvězdu ale nikdy nehrál. Vždy se ke každému choval slušně a jeho vystupování bylo skromné. Když viděl, že už mu to tolik nestřílí, přistoupil i na snížení platu o dvě třetiny.

Ale ani to mu nezachránilo v Ústí kariéru. Tu ovšem nehodlá ukončit ani v sedmatřiceti. Naopak, bude hrát, dokud o něj bude zájem, a on nebude zraněný. Je totiž soutěživý!