„Standardní české město má v průměru dvě stě chráněných budov, v Ústí jich je třicet,“ kriticky se v průběhu prohlídky o něm zmínila její vůdčí osoba, architekt Matěj Páral.

Exkurze však rozhodně nebyla laděna pouze do černých barev. Ba naopak, u spousty ústeckých budov poukázala na jejich netušené detaily. „Člověk kolem těch domů chodí každý den, ale nevšimne si, co na nich vlastně všechno je,“ reagoval na smysl osvětové vycházky jeden z jejích návštěvníků.

Trasa exkurze tvořila pomyslné kolečko. Hlouček zhruba dvaceti nadšenců se sešel na Mírovém náměstí před budovou České spořitelny, pokračoval k České národní bance a vlakovému nádraží, odbočil k Severočeské knihovně a přes kulturní dům, vilovou čtvrť v ulici Winstona Churchilla a zástavbu Královy výšiny se dostal do ulic kolem polikliniky. Jelikož tempo chůze bylo pomalé a zima veliká, přišla pauza na polévku a zbytek skalních se vracel zpět do centra.

„Tematické vycházky pořádá sdružení Středohoří sobě. Už podruhé jsem byl pověřen, abych ji vedl,“ zmínil Páral s tím, že poprvé se zúčastnilo dvakrát více lidí než nyní.

Komentáře k jednotlivým objektům byly plné jmen architektů, slohů a datací. Neutrální tón přednášky ovšem někdy vystřídala kritika. Například u tří obytných domů před Národním domem nazvaných ABC Blok.

„V České republice převládá nízká architektonická kultura,“ podivoval se nad necitlivou rekonstrukcí jednoho z domů Páral. A návštěvník Zbyněk Šachl k tomu dodal: „Různě barevné pruhy na fasádě znázorňují úrovně tisícileté a dvoutisícileté vody,“ vtipně glosoval červeno–žluto–bílý povrch domu.

Člověk si po exkurzi musel říkat, jak z domů doslova dýchá historie a doba jejich vzniku. Pro autora bylo kupříkladu udivující, že se na některých ústeckých domech objevují hákové kříže – dříve neutrální symboly, které zdiskreditovali až nacisté.

Tak schválně. Zkuste se někdy pozorně podívat na dům před hlavním nádražím. Budete překvapeni. Co se mne týče, příště půjdu zas.