Chtěl jste mít ve svém rádiu hvězdu, jako třeba Leoše Mareše?
Leoš Mareš je fenomén. Je jen jeden. Ale mám jednu historku.

Povídejte.
Kolem roku 1997, už si to nepamatuji přesně, končilo známé moderátorské duo Ondráček - Pokorný za mikrofonem ranní show na radiu Evropa 2 a stali se řediteli. V té době mi volal Miloš Pokorný, jestli bych to po nich nevzal. Já měl své rádio, tak to nešlo. Až v druhé řadě stál Leoš Mareš. Kde jsem mohl dneska být? (smích)

Platili vám někteří interpreti za to, že budete hrát jejich písničky?
Neslyšel jsem o tom. Myslím si, že ne, to jsou mýty. Samozřejmě se hudební vydavatelství snaží tlačit své ovečky. Ale ne za peníze.


Hodně jste se angažoval při pořádání plesů pro rádio, kde jste poznal hodně umělců. Prozraďte na ně něco.
Ti nemají krizi (smích).

Opravdu? Nepřiměla je snížit své požadavky?
Ne, krize je nezajímá. Jejich honoráře se pohybují okolo 50 až sta tisíc, je to šílené. Ale takový je showbyznys. I když jsou výjimky.

Je nejdražší Karel Gott?
Jak se to vezme. Někdo je drahý i za 20 tisíc. Dnes se většina národa spojila a všichni mají rádi Karla. On je vstřícný a s ním byla dohoda vždy rozumná. S ním nebyl nikdy problém, s každým si podal ruku, s každým se vyfotil. Dnes pseudohvězdy ze SuperStar říkají, že je mnohdy fanoušci otravují. Nebo zpěvák z Elánu Jožo Ráž, ten na fanoušky kašle. Karel je úplně jiná liga. Profesionál.

Karikatura: Libor Zajíček


Kdo je tedy dražší než Gott?
Karel je možná nejdražší, ale v poměru cena - výkon je dobrá volba. Až on odejde, Česko ztratí jedinou skutečnou evropskou pěveckou hvězdu. A jiná nebude. Například Lucie Bílá je u nás fenomén, ale přijede do Drážďan a tam ji nikdo nezná. Přijede tam Karel a všichni si sednou na zadek.

Co nějaké zvláštní požadavky zpěváků? Minerální vodu z Francie, banány atd.?
Například když ještě existovala skupina Black Milk, měla přesné požadavky, co chce mít v šatně. Byly to nesmysly. Byly s ní problémy i při zvukové zkoušce. Nebo Ilona Csáková, ta nastoupila na podium a už při třetí písničce se dívala na hodinky. Asi ji to moc nebavilo a čekala, kdy bude její půlhodina pryč. A ještě mám jednu příhodu o placení.

Jakou?
Objednával jsem před lety Maxim Turbulenc a oni chtěli přibližně 40 tisíc. Já říkal jejich manažerovi, že jim dám 30. A on mi řekl, dohodnem se na 35 a já ti k tomu dám Martina Maxu. Jenže v té době ho nikdo neznal. Ani já ne. Nakonec jsem kývnul. On v prosinci vydal dva hity a v únoru byl na plesu nakonec největší hvězda. Za pět tisíc! Přitom již v té době si říkal 50. Stal se mezitím slavným. Pak za mnou přišel a říkal: „Vy jste mi dal, za pět tisíc dávno nehraju.“ Tak to mě fakt bavilo.

Kolik bylo v roce 1993 potřeba peněz na založení rádia?
Investiční náklady byly kolem 700 tisíc korun, což paradoxně nebylo to hlavní. Daleko důležitější bylo získat licenci s frekvencí. Povedlo se nám to. Dnes, když se podívám na ten projekt, tak mi přijde hodně naivní. Koneckonců jako i celá devadesátá léta. Ale vyšlo to.

Kde jste vzali tolik peněz?
Něco jsme si půjčili, třeba od rodičů, nebo vydělali na diskotéce v Apollu. Vše, co jsme vydělali, jsme vraceli zpět do rádia, do zkvalitňování programu apod. Chtěli jsme dělat rádio, a tak jsme ho dělali, bez ohledu na čas, peníze. Byla to vášeň, pro kterou jsem žil. Nic jiného mě nezajímalo.

Jenže, pak peníze došly, že?
Po nějakém čase bylo jasné, že jsou potřeba peníze k dalšímu provozu, a tak jsem po dohodě s kolegy ( trošku proti své vůli) začal dělat obchodního ředitele. Nebylo to lehké. Dělal jsem s kolegou ranní show od 5 do 9 hodin. Po skončení frekvence se ze mě stával obchodní ředitel a šel shánět peníze. Po roce jsem byl docela vyšťavený a zelený jak mimozemšťan.

V jaké době rádio nejlépe šlapalo?
Myslím, že šlapalo po celou dobu a šlape dál. Poslechovost stále rostla, přece jen jsme začínali od nuly. Byli jsme dobrá parta. Po sedmi letech jsme založili druhé rádio, rádio Labe. Stálo to hodně peněz, času a energie, ale když máte něco rádi, je vám to fuk.

A kdy byly největší příjmy z inzerce?
Zlaté roky byly od roku 98 až do roku 2001. Obecně byla dobrá doba, hodně peněz se dávalo do inzerce. Měli jsme svou silnou pozici na trhu. Byla to éra úspěchů a mejdanů. Nepamatuji si, že by v té době bylo někdy špatně. Dnes je doba zlá, peněz do inzerce se dává míň, lidi se k sobě nechovají zrovna nejlépe. Je potřeba neklesat na mysli a vydržet. Nic jiného nezbývá.
Zajíček hledá srdce a emoce
Emoce, srdce, láska. To jsou slova, která Libor Zajíček používá nejraději a nejčastěji. Říká o sobě, že je velký srdcař. Rádio si musí hrát s emocemi, stejně tak fotbal. V obou odvětvích Zajíček podiká nebo podnikal.

Udělat s ním rozhovor je složité. Pořád pendluje mezi Prahou a Ústím. Dohodnutý čas málokdy dodrží.
K dobru mu lze připočíst, že si ze sebe umí udělat legraci.

Když jsem mu řekl, že u rozhovoru bude karikatura a že kreslíř Radek Fetters má z jeho obličeje radost (pěkne se mu karikoval), dodal: „Vždyť já mám prasečí ksicht.“

Prý mu to říkají i přátele. Když měl chřipku, hned ho pošťuchovali, že to musí být jedině ta prasečí.
Zajímavé je, jak se vůbec Zajíček dostal k moderování v rádiu. Odmala chtěl být strojvedoucím nebo moderátorem. Jenže v osmdesátých letech soukromá rádia neexistovala, a tak vyhrály mašinky. Šel studovat na střední dopravní školu a posléze se stal strojvedoucím.

„Po revoluci jsem jako koníčka začal dělat moderátora. Jenže v té době u mě lékaři zjistili Bechtěrevovu chorobu, což je onemocnění páteře. Tím skončila má kariéra strojvedoucího, a tak jsme založili v roce 1993 s kolegy Haškem a Srokou firmu a posléze rádio North Music,“ vysvětlil Zajíček.

A kdy bylo naopak nejhůře?
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř (smích). Jak říkám, současnost není ideální. Krize charakterů je velká. Lidi jsou ochotni pro pár korun prodat „vlastní rodiče“.

Jak vzpomínáte na květnový den roku 2003, kdy k vám do rádia vtrhla šílená žena a střílela všude kolem, až postřelila moderátora Pavla Hájka?
Na to raději nevzpomínám. To je asi okamžik, kdy mi bylo opravdu v rádiu nejhůře. Byl to strašný průšvih, tenkrát se ukázalo, kdo je kdo. Pavel Hájek, kterého si nesmírně vážím a považuji ho za přítele, to odnesl zdravím. Mimochodem, dnes dělá ředitele Hitrádia FM. Je to velký bojovník a férový člověk.

Vy jste byl v té době v práci?
Nebyl, naštěstí. Já chodil do práce od 8 a šílená paní přišla na návštěvu o půl hodiny dříve. Nechápal jsem, co se tehdy stalo. Prostě ta ženská byla blázen a přišla si vyřídit své účty s imaginárním nepřítelem. Přišla do rádia a začala všude kolem střílet, lidé tam lítali jak koroptve. Pak jsme se poprvé jako rádio objevili v bulvárním tisku. To bylo peklo. Novináři si vymýšleli nesmysly.

Jaké?
Například, že to byla něčí milenka nebo zhrzená posluchačka, co jí nepustili písničku na přání a podobně.

Jak se krize dotkla rádia?
Já přestal dělat obchodního ředitele na jaře tohoto roku, což ještě krize nebyla velká. Nicméně severní Čechy jsou i tak nejchudší region, je zde málo firem, živnostníků ubývá. Obecně ten pokles byl asi 25 % příjmů z inzerce. Když si dnes pustíte rádio, skoro žádnou reklamu neslyšíte. Pro posluchače je to skvělá zpráva. Pro majitele už méně.

Proč jste nakonec rádio prodali?
Tehdy byla příležitost zhodnotit těch třináct let tvrdé práce, a tak jsme prodali rádio ještě před krizí. Prostě přišla příležitost, tak jsme ji využili. Ale nebylo to lehké. Prodáváte své dítě. Já jsem se s tím vyrovnával dlouho a vlastně nevím, jestli už jsem se s tím srovnal. Každopádně je to pryč a je třeba jít dál.

Kdy jste nadobro opustil rádio?
Odešel jsem z rádia v červnu 2009. Pak jsem se dohodl na externí spolupráci, ale ta taky nevyšla a ukončil jsem všechny aktivity v rádiu začátkem listopadu. Jinak můj odchod začal před čtyřmi lety, kdy jsme prodali část svého podílu v rádiu.

Co děláte dnes?
Založil jsem si agenturu Crazy Production, která pořádá různé akce. Například děláme pro nemocnici nedělní zábavné odpoledne a chystáme společně s partnery na únor velký ples Severočeských Patriotů.
Navážete na ples radia?
Takto bych to neviděl. Radio už je minulost. Ale určitě využiji svých zkušeností z pořádání těchto akcí. Partneři mají nějakou představu, a tak se ji pokusím naplnit.

Také jste začal dělat do fotbalu, že?
Ano. Marketingová společnost Českomoravského svazu STEZ má na starosti profesionální fotbal. Nyní vznikla společnost Public football, která se stará o amatérský fotbal. Já jsem se stal ředitelem této společnosti. Musím si postavit tým lidí. Je to pro mne výzva, začínám od nuly.

Jak vidíte současnou situaci v českém fotbale?

Fotbal se v posledních deseti letech vezl na vlně euforie. A tím se zalepovala řada věcí. Za postupy na Euro a na MS se inkasovaly miliony korun, to byly značné injekce. Nyní jsme nikam nepostoupili a je finanční krize. Přišlo nové vedení kolem předsedy Ivana Haška a snaží se dělat svou práci co nejlépe. Fotbal potřebuje vylepšit svoji image. Například hodně lidí bere fotbal jen jako sport a zajímají se většinou jen o výsledky. Jenže fotbal je a musí být zábava. Naše konkurence není jen hokej a další sporty, ale i koncerty, diskotéky, divadla, kina. Fotbal se musí zajímat právě o tenhle druh lidí, kteří fotbal doposud nenavštěvovali. My tomu musíme nyní dát nějakou tvář a značku, aby fotbal byl sexy. Co není sexy, nefunguje.

Co si pouštíte za rádio, když jedete autem do Prahy?
Většinou poslouchám CD. Nezanevřel jsem na rádio, ale už mě to nenaplňuje.