„U policie jsem začala v roce 1997, kdy jsem odpověděla na inzerát. Rozhodně jsem jako malá o práci u policie nesnila, byla to spíš náhoda,“ líčila Kateřina Burianová své začátky u městské policie.

Začínala jako operátorka, ale zákony a sebeobranu musela zvládat stejně jako všichni ostatní. Výhody jako žena u policie žádné neměla ani u fyzických testů.

„Naopak – radši mám za „výcvikového protivníka“ muže, protože vím, že měl-li by mě někdo přepadnout, byl by to nejspíš muž,“ vysvětlila policistka, proč by o výhody ani nestála.

Před pěti lety přešla ke službě prevence kriminality a dopravní výchovy. Pracuje především s předškoláky a žáky prvního stupně, ale i dospělými, seniory či třeba nevidomými.

„Důležité je vysvětlit správné chování na silnici především těm předškolákům. Maminky děti učí, jak přecházet silnici, ale od nás to zní jinak. Myslím, že policie tomu dává důraz,“ vyprávěla Burianová.

U školních dětí spíše než dopravní výchovu řeší problémy ve školách, jako je rizikové chování či předcházení úrazům. Problémem poslední doby je také internet, konkrétně Facebook a jiné komunitní služby.

„To může být opravdu problém, protože děti leckdy nevědí, že na druhém konci může sedět někdo jiný, než za koho se vydává. Děti by si měly hledat radši kamarády mezi vrstevníky, než takto pokoutně ve volných chvílích či dokonce po nocích,“ upozorňuje strážnice.

Sama má dvě děti, takže ví, o čem mluví.
Ostatní děti se na mě se svými problémy samy obracejí, mnohdy prý spíš jako na maminku spolužáka než jako na policistku.

„Děti si mě pamatují např. z přechodu pro chodce. Když u mě najdou pomoc,vím, že má moje práce smysl,“ zamýšlí se Burianová.

A hodně krušné chvíle? Takové ve službě prý zažívala spíš na operačním středisku, kam volají lidé v nouzi, pro akutní pomoc. A že jí potřeba bylo…

Nyní se usměvavá strážnice věnuje prevenci. Snaží se pracovat a jednat tak, aby děti neviděly v postavě strážníka bubáka v černém, který trestá, ale aby věděly, že strážník je tu od toho, aby pomáhal.