„Do azyláku nás nevezmou, protože máme psa a tak musíme být ve stanu. Je to již dva roky, co jsme přišli o byt v centru Ústí a od té doby jsme bez domova,“ říká Petr.

Legrace to ale v tomto počasí rozhodně není. Stanující pár je rád, že si může alespoň vodu občas ohřát na plynové bombě. Stan tím ale nevytopí.

V noci jim nezbývá nic jiného, než navléci na sebe veškeré oblečení, které mají k dispozici.

„Blížící se mrazy vidím špatně,“ hodnotil situaci Petr. „Lidé nás většinou litují, ale nepomůže nikdo.“ Ze stejného důvodu dvojice nevěří ani tomu, že by mohla najít nějaký byt.

„Budeme rádi, když seženeme obyvatelnou garáž. Nebude tam sice nijak teplo, ale aspoň foukat by tam nemuselo,“ doufala Věra.

Spolu pár žije již devět let, poslední dva roky převážně na ulici. Do azylového domu nechodí ani na jídlo, protože se obávají, že by jim někdo mohl rozkrást i to málo, co mají. To znamená pár kusů nádobí a stan praskající mrazem.