Má volba padla na ústecký Magický salon Elisa, který obstarává Eliška Bělecká.

„Jistě, přijďte v 11.15,“ ozval se v telefonu její tajuplný hlas. Domluveno.

Kličkuji chodbami Grandu, jsem na místě. „Vydržte chvilku,“ ozve se zpoza dveří, někoho tam má. Po několika minutách se ve dveřích objeví usmívající se odcházející dáma. Jestlipak se po návštěvě také tak budu usmívat i já, říkám si.

„Tak pojďte dál,“ vítá mě osoba zahalená do černého hábitu. Na něm se leskne zlatý had, kterého má přišpendleného na levém rameni.

Podáváme si ruce, sedáme si ke stolku plného karet všech možných i nemožných druhů. „Vykládám zejména mariášové karty, to moc lidí neumí,“ svěřuje se mi později Bělecká. Šíře magických činností, kterým se věnuje, je však celá řada.

„Tak na co se chcete zeptat?“, zaměří na mě svůj upřený zrak kartářka. Sázím na jistotu. „Práce,“ hlesnu. „Tak se na to podíváme,“ zní její soustředěná odpověď.

Neměl jsem šťastnou ruku. „Je tu někdo, kdo vám nepřeje,“ říká zlověstně. Dodává, že by to ale v zaměstnání nakonec mělo dopadnout dobře.
Pak přicházejí na řadu partnerské vztahy. „Ajaj, žaludové eso.“ Mám zkrátka štěstí, v balíčku podle věštkyně neexistuje horší karta.

Brodíme se bažinami mého osobního života a já stále vytahuji samé žaludy. „Prostě katastrofa,“ říkám si v duchu.

Poté přichází na přetřes zdraví mých rodičů. „Vaše maminka má problémy s pohybovým ústrojím, otec sice prodělal nějakou nemoc, ale nyní už je to dobré. Všechno říkají karty.“ Přikyvuji.

Ještě zkouším „karty uvědomění“ a hovory s Bohem. Vytahuji si z rozprostřených karet tu, na níž je napsáno: „Dívej se na každý problém jako na příležitost.“ Tak snad nebude tak nejhůř, nálada se mi zvedá.

Nakonec odříkám tajné přání před magickým zrcadlem růžové barvy. Vyjde mi to? Musí! Musím se ale taky trochu snažit.