Jak jste se ke kouzlení vůbec dostal?
Když mi bylo sedmnáct, šel jsem se učit mechanikem hudebních nástrojů do Kraslic. V místním kulturním domě byl kouzelnický kroužek, který jsem začal navštěvovat. Od té doby kouzlím.

Jakým kouzlům se věnujete?
Jsou to takzvané manipulace, tedy práce s rukama. Například kouzla s míčky, kartami nebo sirkami. Iluze, jako například propíchávání ženy mečem, nedělám. Je to náročné na rekvizity a jejich převoz.

Jak se kouzelničení za tu dobu vyvíjelo?
Je to velký rozdíl. Dělám to čtyřicet let, ale mladí jsou už o dost lepší než já. Více se tomu věnují a hlavně, dnes je více možností k vyučování a je i lepší dostupnost rekvizit.

Jak se učíte dnes novým kouzlům?
Většinou z knížek nebo z videokazet. Nyní jsem se naučil něco od jednoho maďarského kouzelníka a ten trik mi trval přes půl roku, než jsem s ním šel před lidi. Dále se hodně naučím na kouzelnických setkáváních.

Václav Vanc


Já myslel, že si kouzelníci svá kouzla před ostatními schovávají a tají. A vy říkáte, že si je předáváte.
Ty nejlepší triky si každý chrání. Ale jinak se mezi sebou chlubíme. Novému mladému kouzelníkovi se neprozradí všechny triky hned, ale postupně.

Vymyslel jste si někdy vlastní kouzlo, které nyní předvádíte?
Přímo sám ne, ale hodně triků jsem si upravil podle sebe.

Jaké je vaše nejlepší kouzlo? Takové, které vždy na diváky zabere.
V mém programu je asi nejdůležitější kouzlo s králíkem, kterého nechám zmizet. Na začátku programu přinesu králíka v krabici z plexiskla a na konci ho nechám zmizet ve stolku.

Takže musíte kvůli tomu doma v bytě chovat malé králíky?
Ano, mám jednoho doma. Nejdéle mi vydržel jeden králík šest let, ale tohle kouzlo dělám celkem patnáct let. Za tu dobu jsem měl pět zakrslých králíků s krátkýma ušima.

Snědl jste některého ze svých králíků?
Ne, všichny umřeli přirozenou smrtí a věkem. Jen o jednoho jsem přišel o dovolené, když jsem ho nechal hrát si venku v kleci. On utekl a nějaký pes ho zakousl.

Používáte v programu ještě nějaká živá zvířata?
Už ne. Efektní kouzla jsou například s hrdličkami, ale s nimi je hodně práce. Člověk se o ně musí starat. S ostatními rekvizitami není problém. Dáte je do šuplíku a vytáhnete, až když je použijete. O zvířata se musíte starat pořád. Na druhou stranu je živé zvíře v programu kouzelníka devadesát procent úspěchu. Hlavně pro děti je to lákadlo.

Máte nějaký kouzelnický vzor?
Konkrétní vzor ne. Ale spoustu domácích kouzelníků obdivuji, jako například Julu Neméše z Pardubic. On kouzelnické rekvizity vyrábí a prodává.

A ze zahraničních kouzelníků? Co například David Copperfield?
Ten je jeden z nejznámějších. Existuje hodně kouzelníků lepších než on, ale jen o nich lidé nevědí. Ale samozřejmě se mi jeho kouzla líbí, jen se na ně dívám úplně jinak než normální lidé. Například všechny zajímá, jak mohl nechat zmizet vagón, ale mě spíše zajímá, jak to udělal s tím provázkem. Prostě detaily práce ruky. Říká se, dejte mi dva miliony a já vám to kouzlo udělám také. Nejtěžší kouzla jsou takzvané manipulace, tedy práce s rukama, ale to lidé tolik neocení.

Kam jste šel vůbec pracovat po vyučení?
Po vojně jsem dělal osmnáct let v ústecké Severografii v galvanizovně. Pak jsem šel dělat řidiče trolejbusu.

Jak se dnes žije řidičům MHD?
Je to všelijaké.

Jezdíte i na nočních linkách?
Ty raději nejezdím.

Co byste vyčaroval pro ústeckou MHD? Co ji dnes podle vás nejvíce trápí?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Jak se říká: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Takže nebudu si raději na nic stěžovat.

Stále se řidiči MHD zdraví, když se potkají na trase?
Ano, to se stále dodržuje. Klidně vícekrát za den, prostě každé kolo. Dokonce i když jede kolem autobus z Německa.

Dá se kouzlením uživit?
Jsou profesionální kouzelníci. Kdekdo se mě na to ptal, proč se tím neživím. Ale mně to takto vyhovuje. Když nejsou kšefty, tak mi to nevadí, plat jako šofér trolejbusu mám stálý. Nejsem na kouzlení závislý. A v případě potřeby není problém si s kolegy vyměnit službu.
Václav Vanc: Stydlivý kouzelník
Tak stydlivého a nemluvného kouzelníka jsem ještě neviděl a neslyšel. Otázky šéfredaktora trvají většinou přes jednu hodinu. S Václavem Vancem jsem skončil rozhovor a na displeji diktafonu svítilo 23 minut.

Ještě štěstí, že jsem měl připraveno tolik otázek.
Vždy jsem si myslel, že kouzelník by měl být spíše takový bavič, extrovert. „Asi bych měl být takový drzejší,“ jen lehce pokyvoval sedmapadesátiletý pan Václav.

„Můj táta se také divil, že jsem se k tomu kouzlení odhodlal,“ rozpovídal se kouzelník, který se svému oboru věnuje už 40 let.
Vanc pochází z Ústí nad Labem. V Kraslicích žil, jen když tam byl na učení. Pak byl dva roky na vojně u pohraniční stráže nedaleko Sokolova. Následně se opět vrátil do krajského města.

Kouzelnický matador má tři syny, ale nikdo z rodiny jeho lásku k magii nepodědil.
A jak jsem se k němu já vlastně dostal? Doporučil mi ho náš karikaturista Radek Fetters, který, stejně jako on, pracuje jako řidič trolejbusu. Také ho měl již nakresleného.

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli vlastně takový člověk do Otázek šéfredaktora patří. Když jsem si rozhovor s kouzelníkem po sobě četl, hodně jsem se nasmál. Řekl jsem si, že o to vás nemůžu připravit. Top známých osobností je na Ústecku jen pár, ale já vám chci představit i jiné zajímavé lidi, kteří mezi námi žijí než jen ty mediálně nejznámější.

Jenže vy nejste jen kouzelník, ale i hudebník. Na co všechno hrajete?
Na vojně jsem hrál na lesní roh, i když jsem původně pozounista, ale předělali mě. Ovšem tyto dva nástroje se nedají kombinovat, zkazil bych si náhubek. Pak jsem hrál ještě na baskřídlovku. Hraji v několika kapelách, vystupujeme například při rekonstrukcích různých vojenských bitev. Také hrajeme v ústeckém divadle v opereěře Cikánský baron.

Jaká je vaše přezdívka?
Mám umělecké jméno Vendelín.

A vaši králíci?
Ten poslední je Zajánek.

Na jakých místech jste všude kouzlil?
Všude možně po republice, také v Německu. A nejdále to asi bylo v Americe, v Chicagu v restauraci U Čtyř stehen. Bylo to asi před dvanácti lety, když jsem tam byl za bratrem na návštěvě. Měl jsem s sebou pár rekvizit a kouzlil jsem tam pro místní hosty. Také kouzlím pro školy, školky, po různých městských oslavách.

Máte vlastní webové stránky?
Nic nemám. Vždycky mě někdo zavolá a já přijedu. Asi si to lidé mezi sebou řeknou. Ale mám vizitky.

Jaké jsou vaše investice do kouzlení?
Nejvíce peněz dávám do rekvizit. Pár tisíc už jsem do toho vrazil. Jedna z nejdražších položek je frak. Už bych potřeboval nový. Za čtyřicet let, co to dělám, jsem vystřídal jen dva.

Další OTÁZKY ŠÉFREDAKTORA:

Zuzana Kailová, náměstkyně primátora

Hejtmanka Vaňhová: K politice mě přivedl prezident Václav Klaus

Berounský: Odsuzuji fotografy, co dělají modelky, jen aby jim rozepínali podprsenky

Pelc: Do první ligy postoupíme a hráči budou honit zajíce

Poledňák: Přemlouval jsem studenty s Chýlkovou a Rodenem

Rytíř: Z chemičky odcházím, protože se bojím slepoty

Řáha: Můžu být na lihovar hrdý. Takové fabriky se nebourají buldozerem

Petr Gandalovič: Kauza Velrybář byla vyháněním čerta ďáblem

Čaloun: V hokeji mě nejvíce zabolel odchod z Ústí

Starosta Vlastimil Žáček: Jsem žralok, primátora bych zvládl dělat

Jsem ústecký patriot, ale politika mě netáhne

Madar: Děkuji za druhou šanci. Za Alkohol se stydím

Jaroslav Kubín: Nemám sílu pokračovat dál

Jan Vrba: Oženil jsem se s Větruší a také s ní zestárnu

Odcházející primátor Kubata: S pořádkem ve městě nejsem spokojený

Štván: Nejsem grafoman, jen mám na všechno názor

Hainzová: Lihovar nás neutahá!

Ředitel Činoherního studia: Peníze máme do června, pak asi skončíme

Z výtvarky jsem měl trojku. Nyní se mi nejlépe kreslí ti, co jsou baculatí, nosatí a ušatí

Nyní ladím formu na půlnoční mši. Stavte se

Nevena Černohorská: Jsem obarvená a temperamentní cikánka

Doubrava: Pro rady si ke mně chodil Hanusch z Chlumce