Málokdo ale ví, že o více než sto let předtím jen o kousek dál vyrostla první česká škola na Ústecku, která později dala této ulici název.

Menšinová škola

V roce 1896 bylo Krásné Březno ještě samostatnou obcí. Vedle Němců zde žili i Češi, jimž se nelíbilo, že jejich děti musí chodit do německých škol. Začali proto usilovat o svou školu.

Nejdříve neúspěšně, ale nakonec se jim od obce podařilo získat povolení k přestavbě domu číslo 244 na Albrechtstrasse, dnešní ulici Nový svět, a menšinová česká škola mohla být otevřena.

Proč právě Matiční?

Zasloužila se o to Ústřední matice školská, která financovala jak adaptaci objektu, tak i školní provoz. Právě po matici byla škola pojmenována Matiční.
Ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser uvedl, že i po adaptaci budova vypadala spíše jako řadový obytný dům, než vznosné školské zařízení.

Nicméně byla v širokém okolí první vlaštovkou, například i samotné Ústí se dočkalo první české školy až o 22 let později.Matiční škola v Krásném Březně podle Kaisera fungovala až téměř do konce třicátých let minulého století.

Vedlejší ulice měnila jméno několikrát – Přístavní, Habsburská, U převozu a nakonec Matiční, kterou je dodnes. „Tento název získala v roce 1945, kdy se po válce v Ústí přejmenovávaly téměř všechny ulice. A tato byla pojmenována právě po Matiční škole,“ řekl Kaiser.

Krásnobřezenská pamětnice Jana Kaplanová bydlí poblíž Matiční ulice i Nového světa od roku 1946.

Ulice bez smítka

„A dokonce jsem znala i lidi, kteří se dřív o zdejší školu starali, jmenovali se Duškovi,“ uvedla. S nostalgií vzpomíná také, jak tato lokalita byla dříve úpravená, čistá, klidná a bezpečná. Domy na Novém světě i v Matiční prý byly pěkné, lidé se o ně dobře starali, stejně jako i o jejich okolí.

„O ulice pečovala paní Šafránková se svým březovým koštětem, byly krásně vymetené, nikde ani smítko. Kdo to nezažil, těžko uvěří. A dnes? Hanba povídat,“ mávla rukou Jana Kaplanová.

Stěhování neplatičů

Devastace této lokality podle ní začala zhruba v sedmdesátých letech minulého století.

„Dodělalo se sídliště a byla tendence nastěhovat tam co nejvíce lidí ze starých objektů. I tady od nás. A na jejich místa přicházeli ti, kteří se jinde neuchytili. A když sem pak ještě dali do obecních domů neplatiče, tak to byl úplný konec. Ani dnes to není lepší, přestože v Matiční už skoro nikdo z nich nebydlí. Ovšem mnozí tu jsou dál, jen přesídlili do jiných domů. Třeba zrovna do ubytovny vedle bývalé Matiční školy. A na místě, kde stávala, vyrostla nedávno vysoká zeď. Snad prý tam má být nějaký sklad chemikálií. To nám tu opravdu ještě chybělo,“ dodala rezignovaně pamětnice.