Srovnává myšlenky

S kytarou v ruce, u nohy kufr a obal na svůj hudební nástroj. Tak mohou Ústečané skoro každý den potkat pana Vítězslava v ulicích města. Nejčastěji u obchodních domů.

„Lidé se dnes zastaví jen zřídka. Ti uvědomělejší si občas poslechnou kousek písně a zastaví se aspoň v hlavě,“ povídal Vítězslav.
Hraje prý právě proto, aby si lidé srovnali své myšlenky. Drobné, které si hraním vydělá, jsou prý druhotné.

„Hlavní je probudit to, co v těch lidech spí,“ vysvětlil kytarista.

Hrál v Anglii

Hraje v krajském městě prý už léta. Nyní byl i dva a půl roku v Anglii. „Tam jsem hrál jen trochu. Bylo to ale v podstatě stejné jako tady. Lidé nerozumí řeči, ale cítí, co v té muzice je. Všichni mají jen jednu duši, jedny uši, oči,…“ přemýšlel Vítězslav.

Jeho vyprávění bylo chvílemi trochu nesrozumitelné, ale dojmem hlupáka rozhodně nepůsobil. Kdo zájem má, nějaké moudro v jeho slovech jistě najde. Stejně jako v písních, které v ústeckých ulicích tak rád hraje.

Lidé umírají

„Je tu moře lidí, na které když se podívám, vidím, že umírají. Umírají zevnitř. Proto pak přicházejí těžké nemoci. Lidé se ptají proč, ale nechápou, že konečný součet, který každý máme, je často jiný než si myslíme,“ filozofoval promrzlý muzikant.

Vítězslav je Ústečák, hraní je pro něj hlavním zdrojem příjmu, ale na rozumné živobytí to prý nestačí.

Jen na pivo

„Občas si za to koupím nějaké to pivo, ale vydělat na tom rozhodně nelze,“ uzavřel své vyprávění muž bydlící v azylovém domě. Víc toho bohužel odvyprávět nestihl. „Posvítit“ si na něj přišel strážník, kterému se nelíbilo, že Vítězslav nemá povolení na zábor. Nepomohlo ani tvrzení, že to má povolené od starosty. Po kontrole dokladů se tedy musel sbalit a přesunout své znavené nohy o kus dál.