Zaměstnanci zoo ale nevěší hlavu. „Je to relativní. V roce 2002 u nás proběhla první inseminace v Evropě, ta byla úspěšná,“ říká Petr Kiebel, místní chovatel slonů.

Prvotní úspěch měl však hořký konec. „Porod probíhal těžce, trval pět dní. Mládě se bohužel narodilo mrtvé,“ líčí tehdejší dramatické okamžiky. „Zřejmě tehdy došlo k nějakému poškození reprodukční soustavy. Od té doby bojujeme s tím, že v děloze Delhi se tvoří tekutina,“ popisuje Kiebel.

Pro porovnání
trvání březí:
u slona – 22 měsíců
u člověka – 9 měsíců
velikost mláděte:
slon – 1m x 1m, váha 90–100 kg
člověk – 50 cm, váha 3,5 kg

Od porodu v roce 2004 bojovali pracovníci zoo se zdravotními problémy slonice. Až loni se stav Delhi zlepšil a veterináři přistoupili ke druhé inseminaci. „Nepovedlo se to, ale to je zkrátka příroda. Delhi je 27 let, u slonic není problém, aby měly i v 35 letech slůně.“ Ještě tedy zbývá dost času.

Delhi byla odchycena ve Vietnamu. „V celé republice je indických slonů pouze 11 kusů. V zajetí jich umírá víc, než se jich rodí. Každé slůně je nesmírně cenné.“ Kiebel dodává, že slonů žijících ve volné přírodě Vietnamu zbývá posledních několik stovek.

Vidět v zoo sloního samce je velmi neobvyklé. „Zařízení pro jejich chov by stálo deset až patnáct milionů korun. Samec by musel mít vlastní výběh. Co se týče kontaktu s lidmi, není zdaleka tak přizpůsobivý jako samice,“ zmiňuje chovatel. Samce by si přál, ale potřebné finance na to chybí.