Nejpoctivější osobnost v ústecké politice. Jeho starostování se vyznačuje velkým rozvojem Ústí. Udržoval přívětivou sociální politiku.

Postaral se i o nový most. Za to jej dav málem zlynčoval. Kamenovali jej, vláčeli ulicemi, plivali na něj. Nakonec ho zřejmě i zavraždili. Ústecký starosta Leopold Pölzl.

Pölzl byl zřejmě nejvýznamnějším sociálním demokratem. Ti dnešní se k němu hlásí s hrdostí. Třeba František Štván.

„Samozřejmě, že se k němu hlásím, protože tu udělal obrovský kus práce. Ale do žádného žebříčku bych ho nestavěl. Nemohu objektivně posoudit, s jakými úkoly se potýkal. Bylo by to nefér vůči ostatním významným sociálním demokratům.“

Za jeho starostování tu postavili kromě mostu také nové jatky, sociální byty, velmi se zlepšilo fungování komunálních služeb a další.

Pölzlovým nástupcem uvnitř sociální demokracie je dnes vicehejtman Arno Fišera, okresní předseda ČSSD. „Všichni se k jeho odkazu hlásíme. Funkcionáře, který se skoro 20 let podílel na správě města, jsme tu zatím neměli. Takového bychom si rádi vychovali,“ řekl Fišera.

Pölzelovým hříchem ovšem bylo, že se veřejně postavil proti sílícímu nacismu, Adolfu Hitlerovi a henleinovcům. „Stal se ikonou zdejšího protifašistického hnutí,“ popisoval ho ústecký historik Martin Krsek.

Německá armáda obsadila Ústí 8. října 1938. „Téhož dne vezli mladí henleinovci po ulicích města na káře spoutaného bývalého německého starostu Leopolda Pölzla a kamenovali ho. Jeden z příslušníků gestapa, říšský Němec, Pölzlovi zachránil život tím, že ho zatknul. Pölzl byl po určité době propuštěn a žil v ústraní,“ píše o tom v Dějinách města Vladimír Kaiser.

Jeho dcera skončila v koncentračním táboře. On sám umřel ve zdejší nemocnici. Dodnes se spekuluje o tom, že mu zdravotní sestra vpíchla do žíly vzduch. Na rozkaz nacistického vedení. Zemřel o půl jedné v noci, 1. září roku 1944.

Leopold Pölzl
1913 přišel do Ústí nad Labem,
v červenci 1914 narukoval na frontu
Od konce roku 1918 v zastupitelstvu, 1919 se stal náměstkem starosty
1931 po volbách starostou
červen 1938, ve volbách neuspěl
8. říjen 1938, henleinovci tažen po ulici svázaný na káře a kamenován
Týž den internován gestapem
1939 byl propuštěn, žil v ústraní
léto 1944 onemocněl, v nemocnici pak 1.září v 1.30 umírá na selhání srdce