Už tři desítky let slouží prostor pod Střížovickým vrchem k hrátkám dětí z Klíše. Teď ale hrozí, že o něj přijdou, majitel pozemku si zde totiž chce postavit rodinný dům. „Ten, kdo to dopustil, by zasloužil potrestat,“ míní místní starousedlík Bohumil Kuchař.

Změna plánu

Není sám, kdo se o hřiště s prolézačkami, plácek na fotbal, kopeček jako stvořený pro sáňkování i místo pro odpočinek, bojí.

Spolu s ním také dalších 1 019 občanů, kteří svým podpisem zmocnili veřejnou zástupkyni ze svých řad k podání námitky ke konceptu územního plánu. Nesouhlasí, aby se zdejší dosud zelená plocha v novém územním plánu, který město Ústí právě připravuje, změnila v plochu, kde je možno stavět.

Celá kauza začala už před pěti lety, když ústecký podnikatel Radko Vrbík požádal o koupi tehdy ještě městské parcely pod Střížákem. Tenkrát ostře vystoupil proti komunistický zastupitel Jaroslav Kubín a po bouřlivé diskusi pak tehdejší starosta centrálního obvodu Radek Vonka (ODS) věc z jednání zastupitelstva nakonec stáhl.

Ovšem přesně za rok, na posledním zasedání před volbami, jej s některými změnami předložil znovu.

A tentokrát už i přes opětovný ostrý spor s Kubínem, který mimo jiné varoval, že kvůli budování zelených klidových zón, jak zněl účel prodeje, podnikatel po pozemku určitě netouží, Vonka a jeho koaliční kolegové prodej protlačili.

Směšná cena

Protože šlo o nestavební parcelu, byť na lukrativním místě, Vrbíka přišla na pouhých 600 korun za metr čtvereční. Celkem radnice za pozemek o rozloze bezmála 3 tisíce metrů čtverečních utržila 1,775 milionu korun.

„Co na to říct, na moje slova bohužel došlo,“ reagoval Kubín na Vrbíkovu snahu o přeřazení pozemku do zastavitelného území.

Místní lidé berou celou věc jako křivdu a podvod na nich. Tím spíše, že na vybudování hřiště se kdysi mnozí sami podíleli. A to nejednou, jejich první muselo ustoupit stavbě plavecké haly a druhé finským domkům. O třetí už teď přijít nechtějí.

„Vadí mi ten způsob prodeje, zdůvodňování, že to prodali nejvyšší nabídce a že město na tom vydělalo.
To jako kdybych požádala o koupi třeba Mírového náměstí nebo Městských sadů a nabídla nejvíce, tak by mi to také prodali?“ ptá se Kateřina Marksová, maminka tří dětí, které na zdejší hřiště rovněž chodí. Nechápe, že zájem jednoho člověka město upřednostní před zájmem podepsané tisícovky místních lidí.

„A kdyby byl čas, podpis za zachování hřiště by jich připojilo ještě mnohem víc,“ dodala žena.
O jeho dalším osudu už jednali Klíšští i s primátorem města Janem Kubatou (ODS).

Na stole jsou podle nich tři varianty řešení problému.

Za prvé – zachování současného stavu a nabídka jiné parcely Vrbíkovi pro jeho stavební plány, za druhé – vybudování obdobného prostoru pro dětské hry nad plaveckou halou nebo za třetí – skromnějšího sportovního plácku nad současným hřištěm. Klíšským by se nejvíce líbila varianta první.

Kubata už se s Vrbíkem sešel, výsledek ale podle něj zatím není. „Jednání ještě bude pokračovat koncem dubna,“ sdělil. Vrbíkovu reakci se sehnat nepodařilo.

V jeho firmě Rekultivace nikdo nebral telefon a na mailovou žádost neodpověděl.