Tedy marihuanové cigarety, nebo také špeka, travky, marjány. Jak bych to mohl svým dětem jednou zakazovat, kdybych nevěděl, oč tu vlastně kráčí?
„Mám narozeniny, přijeď,“ ozývá se v mobilu hlas mého úhlavního kamaráda Františka, řečeného Dobrota.

Neodolal jsem, jeho narozeniny se vyznačují nejen přehršlí dobrého jídla a pití, ale též velkou koncentrací v hospodě milých lidí.

O týden později už stojím před hospodou Na Vyhlídce a vítám se s oslavencem. Uvnitř mi cpou do ruky první pivo. Netrvá dlouho, parta vytahuje zelenkavou sušenou směs, umotá špeka jak nohu a táhne mě ven. „Ale proč ne, pro jednou,“ mumlám a jdu s nimi.

Vráží mi tu obrovskou bílou klobásu do ruky a už mi připalují. Zhluboka natáhnu, podržím v plicích dle instrukcí a … Rozchrchlám se jak tuberák. Blé! Fuj!

Ostatní se řehotají a ještě si ani nepotáhli. Předám ten ohavně páchnoucí smotek dál. Vrhají se na něj jak na kaviárové tousty Rajka Dolečka. Zakroutím nechápavě hlavou.

Hned potom dostávám pěstí. Zevnitř. Doslova a do písmene. Do hlavy se mi hrne krev a celý svět pulzuje. Joint je zase u mě. Potáhnu ještě jednou - a to je můj konec!

Nejen, že se chechtám slovům jako je velbloud nebo transformátor, směju se zcela bez důvodu.

V debatě ze mě padají geniální repliky. Pálí mi to jako nikdy předtím. Holky se kolem mě točí a ne a ne se ode mě odlepit. Skvělá, tahle tráva, napadá mě.

O dvě hodiny později, když se snažím ukojit ten neutuchávající hlad a žízeň, si v mezičase dáváme další „mírku“ marihuanového kouře. Jenže ta už funguje jinak.

Svět pulsuje sice dál, tam někde za mýma očima, ale návaly inteligence ustaly. Jsem v totálním útlumu. Zírám kamsi do mrtva. Na stěnu někdo promítá animované porno s oblíbenými hrdiny Walta Disneye.

Trvá to moc dlouho. Chce se mi utéct, ale nejde to, sedím jak přilepený.

Když se ráno probírám, duní mi hlavou kocovina jak hrom. Taky kamarádi mi o hodinu později po telefonu s řehotem vyprávějí, že mě ten špek pěkně dostal.

„Otravoval jsi každou ženskou, ty před tebou zdrhaly, jak mohly,“ líčí mi sadisticky. „A mlel jsi naprostý kraviny…“ „Bože! Trapas,“ úpím zoufale.

Tak do travky teda už nikdy nepůjdu! I kdyby mi za to platili ve zlatě…