Celou duší vojákem. Tak lze číst životní osudy plukovníka Nikolaje Kubariče. Pravděpodobně poslední žijící voják bitvy u Sokolova (1943) zemřel v Ústí letos poslední dubnový den.

„Kubarič se narodil v roce 1919 na Podkarpatské Rusi, tehdy nové součásti právě vzniklé Československé republiky. Pocházel z velmi chudých poměrů, byl lesním dělníkem,“ říká o něm historik Václav Houfek.

Pak přišla druhá světová válka. Půl roku před jejím počátkem Maďarsko obsadilo Podkarpatskou Rus. Neúspěšný útěk za hranice mu přinesl věznění a mučení ze strany maďarské policie.

Za půl roku se mu nakonec podařilo uprchnout do Sovětského svazu, kde ho však nečekalo nic dobrého. „Uvěznili ho a nakonec skončil v gulagu ve Vorkutě, v jehož děsivých podmínkách vydržel tři roky,“ vypráví historik.

Válečný kříž

V lednu 1943 dobrovolně nastoupil do 1. Československého samostatného praporu v Buzuluku. „Prodělal vojenský výcvik, složil přísahu a 8. března 1943 podstoupil bojový křest při obraně Sokolova, v níž si vysloužil první válečný kříž.“ Během následujících měsíců se zúčastnil dalších bitev na východní frontě, při nichž byl několikrát raněn.

V létě 1944 byl vysazen na Slovensku, kde se účastnil bojových operací. V bojích u Liptovského Mikuláše byl těžce raněn, konec války prožil ve vojenském lazaretu.

Zakladatel Československé obce legionářské pro web Paměť národa o svých poválečných zkušenostech řekl: „Ačkoliv jsem byl čtyřikrát zraněný a nervy jsem měl v čudu, musel jsem dřít. Udělal jsem maturitu a vojenskou akademii,“ uvedl. Kubarič se stal rychle podplukovníkem.

Odvážný průzkumník

„S plukovníkem to bylo trochu horší, protože za komunistů jsem měl nějaké průšvihy. Nesouhlasil jsem se vstupem sovětských vojsk, byl jsem ve zdejším ústeckém rozhlase. Chtěli mě z armády vyhodit,“ tvrdil.

Po válce zůstal Nikolaj Kubarič v aktivní vojenské službě až do roku 1977, usadil se a žil se svou rodinou v Ústí nad Labem. „Byli jsme 30 let přes plot sousedi,“ vzpomíná na válečného veterána Houfek, který je tak rovněž pamětníkem. „Nebyl to žádný týlový voják, ale odvážný průzkumník,“ zakončuje své vyprávění o legionářovi, který zemřel ve věku nedožitých 91 let.