Dostál: Nejdéle sloužící radní Ústí za posledních 110 let

Co všechno máte v Ústí pod palcem?
Kulturní středisko města Ústí nad Labem, a to se skládá ze tří objektů. Národní dům, Kulturní dům a Letní kino. Kromě kamenného divadla to jsou tři největší kulturní zařízení ve městě. Jsou to tři různé druhy zařízení a jejich řízení je o to složitější.

Který z těch tří objektů vás nejvíc trápí?
Asi Letní kino. Je to současně i park pro veřejnost, proto se tam často střetáváme s vandalismem. Řádí tam sprejeři, rozbíjejí se tam lavičky nebo světla. Kamery nepohlídají bohužel všechno, přesto jsme díky nim několikrát chytili vandaly při činu. Údržba Letního kina je velice náročná, je to obrovský prostor. Nyní nám hodně pomáhá místní úřad práce, pracovníci na VPP nám hodně pomáhají. Já mám na kino jen jednoho pracovníka v polovičním úvazku. Když jsem si nechal kino uklidit firmou AVE, stálo nás to přes 60 tisíc korun.

Bude se v Letním kině opět promítat?
Ano, o prázdninách v červenci a srpnu. Loni mělo promítání velký úspěch.

Ovšem Kulturní dům musí být také velký oříšek, souhlasíte?
Je to obrovský kolos a ani nevím, co přesně obnáší. Od té doby, co mu šéfuji, probíhá rekonstrukce a předtím jsme utlumovali činnost. Naděje na normální provoz je až v roce 2012. Po rekonstrukci budovy A (velký sál), bude doufám pokračovat rekonstrukce budovy B, kde je divadelní sál. To je pro mě nyní nejdůležitější.

Je možné, že by se do něj vrátilo kino?
To nepřipadá v úvahu. Je tendence, aby se postupně utlumila činnost v Národním domě a vše se celé přesunulo do Kulturního domu. Málokteré město si může dovolit provozovat dva podobné kulturní domy sto metrů od sebe.

Takže se uvažuje o prodeji Národního domu?
To určitě ne, má velkou historii, neprodá se. Já bych ho chtěl pronajmout, ale s podmínkou, aby tam byla kulturní činnost. My bychom ho i nadále využívali na rockové koncerty, které do Kulturního domu nejdou přesunout. Například by se mi to líbilo pronajmout poradně pro integraci cizinců, která už v Národním domě sídlí. Mohli by si tam dělat multikulturní koncerty. Hlavně tam nesmí být tržnice.

Kdy se může město nejdříve zbavit Národního domu?
Za dva roky.

Jak probíhá rekonstrukce Kulturního domu? Psalo se, že je tam nyní zničená podlaha ve výstavní síni Emila Filly?
To je pravda. Ovšem my předali stavbu firmě Ravel, která rekonstrukci provádí. Jestli tam je momentálně podlaha poničená, to v tuto chvíli není náš problém. My to budeme chtít zpět v perfektním stavu, jako jsme to předávali. Nyní se zkoumá a jedná, jestli bude možné sladit provoz galerie s činností Domu dětí a mládeže, který se do Kulturního domu stěhuje. Pokud vím, ředitel Domu dětí a mládeže – pan Eichler – má výhrady. Uvidíme, jak město rozhodne. Pakliže dá pan Eichler přesvědčivé argumenty, bude se muset galerie přestěhovat.

Časově probíhá rekonstrukce podle plánu?
Byl jsem na kontrolním dnu a nevěřím tomu, že bude rekonstrukce pro Dům dětí a mládeže do konce června hotova. Ale všichni tvrdí, že to stihnou. Vzhledem k tomu, že nejsem odborník, tak jim věřím.

Kdy začne úprava velkého sálu a jak dlouho potrvá?
Oficiálně není určeno datum zahájení prací, ale mluví se o začátku listopadu. Hotovo by mělo být do roka. Už nyní jsou lidé nešťastní, kam budou příští sezonu chodit na plesy.

Už víte, kde se budou příští rok konat největší ústecké plesy?
Mám informace, že se chystají přesunout do sportovní haly na Klíši.

Co bude s Corsem v Krásném Březně?
To se mě, díky Bohu, už netýká. Tedy jako ředitele kulturního střediska. Jako zastupitele města se mě to týká i nadále. Díky tomu, že tam je služebna městské policie, nehrozí, že se z toho stane druhé sektorové centrum. Bohužel se stále nenašel žádný seriózní zájemce.

Jak jste spokojen s balíkem peněz, který od města dostáváte?
Nejsem, ale to není nikdo. My máme roční rozpočet asi 10 milionů korun, nejvíce toho spolkne Národní dům. Tam totiž pořádáme kulturní akce a jak známo, na kultuře se většinou prodělává. Ovšem, když vezmu, že město dává na kulturu asi toto: 50 milionů divadlo, 22 muzeum, 10 Činoherní studio, 10 my a něco archiv, je to kolem sta milionů! To do sportu nejde ani polovina. Na hokej se dává jen 8 milionů (z toho 3 mil.na mládež) a přesto plno lidí nadává. Já sice pracuji pro kulturu, ale hodně fandím sportu, aby se mu peníze přidaly.

Vy jste ovšem i politik a dokonce jeden z jedenácti nejvyšších ve městě, kde jste radním za ODS.
Ano, jsem na radnici už osmnáct let! Já se osobně domnívám, že bych mohl být nejdéle sloužícím radním v Ústí nad Labem. Za posledních 100 let nebyl zřejmě nikdo déle radním města než já. Ptal jsem se na to pana Kaisera z archivu a říkal, že by to mohlo být. V historii tu bylo hodně politických zvratů, proto je to možné.

Dostál: Bez knírku k nepoznání

Když přišel Ivan Dostál do redakce Deníku na rozhovor, vůbec jsem ho nepoznal. Znal jsem ho s jeho typickým knírkem a najednou mi podával ruku pečlivě oholený muž. „Někdo si toho ani nevšimne, že jsem po pětačtyřiceti letech oholil knírek. Ale ženy, ty si všimly všechny,“ usmíval se.

Knírek měl Dostál již na svém prvním občanském průkazu v patnácti letech. „Dokonce jsem kvůli němu musel zaplatit kolek dvacet korun. Dodnes nevím proč,“ zavzpomínal.

A proč si ho vlastně dal po takové době pryč? „Změna je život, už začal být vypelichaný.“ Jenže kvůli tomu si pak musel nechat předělat občanku a biometrický pas.

„Vše jsem stihl do čtrnácti dnů, ale zákaznickou kartu Českých drah jsem vyřizoval neuvěřitelných čtvrt roku! Hrůza,“ kroutil hlavou.

Ve svém životě byl Dostál studentem, dělníkem, úředníkem, nebo pracoval v knihovně jako vedoucí technický pracovník.

Kromě politiky působil hlavně v kultuře. Založil kapelu Bonifanti. Na začátky bigbeatové skupiny vzpomíná takto: „Jednou jsme dohráli koncert, kde vystupovalo více umělců a konferenciér po našem vystoupení řekl: Dohrála skupina Bonifanti a nyní opět začne hudba.“

Jako dýdžej má rád skoro všechny druhy hudby, kromě techna. „To mohou rovnou pustit pneumatické kladivo,“ říká.

Jakého primátora jste měl za tu dobu nejraději?
Byl jsem u všech voleb primátora. Všichni byli fajn, ale lidsky mi byl nejbližší Ladislav Hruška a svými zájmy Petr Gandalovič. Je to i můj kamarád, sedávali jsme spolu na zemi na rokových koncertech a zažili spolu hodně zajímavých okamžiků.

Vy nejen kultuře šéfujete, ale i sám v ní působíte jako baskytarista skupiny Bonifanti. Už máte za sebou přes čtyřicet let dlouhou historii kapely. Také jste byli za komunistů zakázanou kapelou?
Ano, v listopadu 1969 jsme hráli v Děčíně a bylo to po zasedání ÚV KSČ, kde vyhrálo kolaborantské křídlo v KSČ. Já k tomu měl nějaký neslušný komentář a vyzvali jsme sovětská vojska, ať jdou někam a k tomu jim zazpívali Běž domů, Ivane. Hned nás někdo udal. Pak jsme měli za dva týdny poslední koncert v Ústí. Od té doby měli Bonifanti zákaz hraní a my se rozprchli do jiných kapel. V roce 1978 jsme opět začali hrát jako Bonifanti.

Vy jste známý i jako dýdžej s vaší „stoletou diskotékou“. Chodí na vás stále lidi?
Hrajeme s kolegou Mirkem Haškem jednou měsíčně a máme pořád plno. My jsme s Mirkem historicky první dýdžejové v Ústí, první diskotéku jsme dělali už v říjnu roku 1968. Pak jsem se dal na kapelní éru a k diskotéce jsme se opět vrátili před jedenácti lety.