Cestou můžete vidět v potoce pstruhy, u potoka pak skorce vodního, ještěrky a malé, asi 1,5 cm velké žabky, což potěší děti. Pokud zde půjdete v létě, můžete si nasbírat ostružiny a borůvky.

Od Královského smrku vedou k mlýnu dvě stezky. Jedna, po které můžete s dětmi a s kolem, jde za můstkem vlevo okolo smrku. Druhá pak jde vpravo po skalním traverzu. Takže pokud máte závratě, volte první variantu.

Když jsem se nabažil pohledů a natočil, co jsem potřeboval, nastal čas k návratu. Zase máte možnost volby. Buď se vrátíte stejnou cestou, kterou jste přišli a končíte u hospody, kde se můžete posadit a osvěžit se.

Druhá možnost je vylézt strmou, příkrou stezkou na Vysokou Lípu.
Tuto trasu jsem zvolil já. Po několika desítkách metrů, s vyplazeným jazykem, jsem dorazil zase k hospodě. Tady jsem se najedl a osvěžil zmrzlinou a kávou.

Zpět se může jít po silnici do Jetřichovic, zkratkou lesem po Kostelní stezce.
Pokud ale ještě nejste unaveni, můžete se vydat na Šaunštejn.

Já jsem ten den už nechtěl o dalších kilometrech chůze ani slyšet, tak jsme šli zpět.

Dolský mlýn a Královský smrk

Dolský mlýn je zřícenina původního mlýna a pily. Nachází se na romantickém místě u soutoku říčky Kamenice s říčkou Jetřichovická Bělá, v Národním parku České Švýcarsko.

První písemné historické záznamy pocházejí z roku 1515. Původní mlýn měl tři kola. Dvě poháněla mlecí zařízení a jedno pilu. V pozdějších dobách už se informace o pile neuváděly.

Objekt po dobu své existence prošel několika přestavbami, provoz mlýna byl omezován splavováním dřeva po Kamenici. Protože v takovém období byla zastavena voda do náhonu, režim užívání řeky určovala plavební dohoda. Mlynář proto získal právo vyrábět pálenku (roku 1814) a pivo (roku 1888). Později mlýn neodolal konkurenci nových technologií a byl po roce 1945 opuštěn.

Z budovy zůstalo jen torzo obvodových zdí. Mlýn je možno vidět v krátkém pohledu ve filmové pohádce Pyšná princezna, kde je záběr na celé stavení i s náhonem.

V blízkosti se nachází Královský smrk. Mohutný exemplář smrku, s obvodem kmene kolem tří metrů, 27 metrů vysoký, o stáří asi 180 let. První písemná zmínka o mlýně je z roku 1515, mleli zde hospodáři z okolních vesnic. Od roku 1584 patřil benešovskému panství, od roku 1653 panství Bynovec. V roce 1696 vrchnost prodala mlýn Janu Kryštofu Pohlovi, jeho rod držel mlýn až do roku 1910.

Mlynářské řemeslo komplikovalo plavení dříví po Kamenici, v době plavení mlýn stál. Mlýn byl několikrát přestavován, barokní podoba pochází z roku 1727, další přestavby proběhly v letech 1819 a 1845.

Po roce 1881, kdy byla v soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem zahájena plavba na lodičkách, se mlýn stal oblíbeným turistickým cílem. Po roce 1945 byl opuštěn a postupně chátral.

UŽITEČNÉ INFORMACE

Před mnoha lety měl Dolský mlýn důležité postavení mezi mlýny v kraji.

Později sloužil jako výletní restaurace při dolní stanici člunové dopravy jižní části Srbskokamenické soutěsky. Později byla soutěska nazývána Ferdinandova, na počest Ferdinanda D´Este, následníka rakousko - uherského trůnu.

Místo je křižovatkou turistických cest. Pokud budete pokračovat proti proudu, narazíte na malý můstek, který byl postavený začátkem 20. století.

Sice se zdá, že na tom není nic zajímavého, ale jedná se o první železobetonovou stavbu na území bývalého Rakouska - Uherska.
Kousek od můstku najdete malebnou louku uprostřed skal, obklopenou hlubokými lesy.