Jak jeho vášeň vlastně začala?

„Maminka dělala ve sklárně, používala formy, do nichž trpaslíky odlévala a v peci je vypalovala. Já s tatínkem jsem je posléze natíral,“ zmiňuje počátky své lásky. „Jenže tatínek je už dvacet let po smrti a já to teď opatruji sám,“ říká o rodinném koníčku.

V roce 1945 se jeho rodina přistěhovala do Ústí a právě v tento rok začala jeho sběratelká vášeň. „Nyní ani nevím, kolik trpaslíků vlastně mám. Stále mi to přibývá,“ odpovídá na dotaz, kolik jich celkem vlastní.

Mašek nemá na jejich výrobu formu. Kde tedy své miláčky shání? „Na burzách. Jedna existuje například ve Všebořicích,“ zní jeho překvapivá odpověď.

Mašek má ke své kolekci láskyplný vztah. „Od mládí jsem byl taková hračička,“ vzpomíná na důvody, proč začal s trpasličí sbírkou.

On samotný však nemá žádné následníky, kteří by se o zahradní trpaslíky starali.

„Mám kluka, ale nemá o ně zájem.“ Co s nimi bude? „To ať rozhodne on. Těžko říct,“ dodává se smutkem v hlase.
Mašek pokoušel udat své trpaslíky na zahradu u mateřské školy, která stojí přímo naprosti jeho domu.

„Děti by tam rády chodily,“ domnívá se. „Na jaře bych jim je tam umístil, na podzim bych si je zase vzal, u sebe doma je opravil a natřel.“ To se však nepovedlo.

A Maškova profese?

Sice se vyučil řezníkem, ale nakonec se dal na pokrývačství. Pokrývače dělal dvacet let.

Jeho sbírka nečítá pouze kusy vystavené na záhonu před domem. Při prohlídce redaktorovi Deníku ukázal i zadní zahrádku, u níž se skvěl kupříkladu velký, usmívající se vodník nad jezírkem.

„Mám tu i malý vodotrysk,“ ukazuje a dává zástrčku do elektrického proudu. Po spuštění začal z jezírka vyvěrat malý proud vody.

Kolik takový trpaslík na burze stojí? „Hodně se tam smlouvá. Za některého dáte sto korun, někdy dvě stě,“ přibližuje ceny.

Kupodivu i trpaslíci lákají zloděje. „Přestože jsou těžcí, tak mi už ukradli kouřícího trpaslíka s tyčkou,“ podivoval se důchodce. Podle jeho názoru už žádný velký sběratel trpaslíků v Ústí není.

Mašek je rovněž velkým milovníkem zvířat. V okolí byl známý tím, že choval ve voliéře před svým obydlím spoustu andulek.

„Musel jsem je dát pryč, už to nešlo finančně utáhnout,“ říká smutně o vysokých cenách ptačího krmení. Maškovi zbyla jedna straka a fretka.
Ale to není všechno. I když měl a stále má hodně psích miláčků, v minulosti se dokonce staral i o lišku a opičku.

„Pro opici jsem jel až do Přerova, kde jsem ji koupil od nějakého cirkusáka,“ vzpomíná. Obě zvířata už nemá. Lišku musel dát do zoologické zahrady a opička zemřela.