Ženě s nádorem na mozku v dubnu přiřkla ústecká sociálka jen první, nejnižší stupeň invalidity. Chlumečanka po prodělané operaci, při níž se lékařům podařilo vyjmout jen část nádoru, stále trpí bolestmi a proti verdiktu podala námitku. Pracovat se rozhodně schopna necítí.

„Tento týden mě pozvali na přezkoušení k libereckým posudkářům. Dopadla jsem stejně jako v Ústí a po pravdě jsem ani nic jiného nečekala. Přece se kolegové vzájemně nepodrazí. Já budu ale bojovat dál,“ uvedla.

Včera odeslala dopis novému ministru práce a sociálních věcí a chystá se podat i žalobu. „To ale budu moci, až mi přijde závěrečná zpráva z České správy sociálního zabezpečení. Na tu si ale ještě nějaký čas počkám, prý na to mají 60 dnů. Oni holt mají na všechno čas,“ zlobí se žena, která zažádala o invalidní důchod už loni v listopadu a dodnes není její věc dořešena.

Rozčiluje ji také, jak s ní v Ústí i v Liberci posudkoví lékaři jednali. „Ústečtí mě posílali uklízet, liberečtí sice uznali, že fyzickou námahu ne, ale mám si podle nich najít nějakou práci pro ženy, prý administrativní,“ nechápe Věra Kruchlová.

U počítače totiž pro bolest hlavy vydrží jen chvilku. A co jiného hledat? Těžko něco, když má i zrakové a pohybové problémy a trpí také počínajícími epileptickými záchvaty.

Lékaři ji varovali, ať se maximálně šetří. Musí brát pravidelně léky, rehabilitovat a opakovaně se podrobovat zákroku gama nožem, aby se nádor znovu nerozrůstal.