„Zvládnou se to dá, ale je to fuška. Musím poděkovat hlavně mamince, tchyni a sestře mého přítele, které se o malou starají, když potřebuji být ve škole,“ říká. „Někdy si malou nechají u sebe i přes noc, když musím ráno na zkoušku.“ Doplňuje, že kvůli mateřským povinnostem u ní žádný studentský život nehrozí.

Jak sama říká, „mimčo“ někdy bere i do školy. „Učitelé mě potkávají ve škole na chodbě a ptají se mě: „Už takhle brzy ji vodíte do školy?“ směje se pětadvacetiletá slečna. Sama Adélka, jak se její dítě jmenuje, však podle ní nechce v knihovně katedry být a vždy se po chvíli rozpláče. Na semináře ji proto nevodí. „Na to je ještě moc malá,“ myslí si její maminka.

Adélku porodila před dvěma roky v červenci, právě když dokončila druhý ročník jednooborového magisterského studia němčiny. Na jeden rok si studium přerušila, ale vrátit se mohla už jen na bakaláře. Jaký byl návrat do školy?

„Bylo to časově náročné hlavně z toho důvodu, že jsem si musela každý den v týdnu pořádně dopředu rozplánovat. Třeba kdo bude hlídat, jestli maminky nebo tety a tak,“ vypráví.

Jak sama říká, v současnosti má problém se získáním potřebných kreditů za povinně volitelné kurzy. „Ačkoliv jsem žena na mateřské, škola mi žádnou úlevu nedá. Žádné zákony to zatím neumožňují,“ tvrdí.

Dodává, že společnost na studující maminky nemyslí. Když na veřejnosti zmíní skutečnost, že vedle starání se o dítě ještě chodí do školy, známí jsou z toho „na větvi“.

Některé kurzy, které studovala ještě dříve v magisterském studiu, v bakalářském už nejsou a ona nyní musí získat kredity jinde. Říká, že nabírá časový skluz, ale tak už to při studování chodí.

Lechnerová si přeje, aby měla jeden den v týdnu volný a mohla se plně věnovat malé. „Na druhou stranu je dobré být na seminářích a přednáškách, všechno mít z první ruky,“ vyvrací možnost dálkového studia.

To je podle jejího názoru náročnější na vůli studujícího a studium jazyků bez pořádné praxe nemá smysl.

Na závěr Lechnerová uvádí perličku: „Ještě dva týdny před porodem jsem absolvovala jednu zkoušku. Učitel moje břicho tipoval na pátý měsíc těhotenství a když jsem mu oznámila, že za 14 dní rodím, překvapeně zvolal: „Ježíšmarjá, abyste mi tu ještě neporodila!“ Zkoušku nakonec úspěšně zvládla.