Už jste někdy dostal pokutu za dopravní přestupek?
Ano.

A co jste provedl?
Měl jsem dopravní nehodu při stíhání přestupce, který mimo jiné i telefonoval za jízdy. Já jsem těsně před ním zastavil a on do mě naboural. Byla to moje chyba.

Jaký jste vůbec řidič?
Jsem vedoucí dopravní policie, takže musím být vzorný (smích). Snažím se předpisy dodržovat, ale je pravda, že mi to někdy ujede. Třeba, když se kochám krajinou. Také někdy udělám chybu, nejsem neomylný.

A telefonujete při jízdě?
Někdy ano, jako policisté ve službě to máme ze zákona povoleno. Můžeme i manipulovat s vysílačkou.

A proč vám nedají handsfree?
Když zákon dovoluje policistům telefonování za jízdy, pak nevidím důvod.

Protože vy ostatním řidičům říkáte, že je to nebezpečné a trestáte je za to. Měli byste jít spíše příkladem.
Jsme příkladem, dodržujeme to, co nám zákon povoluje. Přesto se snažím telefonovat co nejméně a když, tak jedu pomalu.

Co říkáte na jedno pivo před jízdou? Jste pro, nebo ne?
Neschvaluji to, protože český národ je takový, že když se povolí jedno pivo, tak si všichni dají hned dvě.

Karikatura: Karol Kočárek


Češi si vždy přisadí. Když je povoleno jet padesátkou, tak všichni jezdí aspoň šedesátkou.
Tak nějak. Také jsem četl názory různých odborníků o tom, že není pravda tvrzení o hranici 0,2 promile. Jsem pro nulovou toleranci. Také nám ji všude v zahraničí závidí. Říkají mi to policisté z Francie, Německa i dalších zemí.

Jaká dopravní nehoda vám stále probleskává v hlavě?
Když jeli opilí cizinci z Dubic na Řehlovice a jeden z nich vystrčil v zatáčce z okýnka hlavu. Řidič zatáčku nezvládl a o strom mu tu hlavu uřízl. Jinak každá smrtelná nehoda vám dlouho zůstane v paměti Například vám řeknu ještě jednu nepochopitelnou nehodu, která se stala, když maminka na parkovišti u obchodu nechala dítě za vozidlem a při couvání ho srazila. Naštěstí tahle nehoda neskončila smrtí.

Jak snášíte pohled na těžká zranění a mrtvé lidi?

Ze začátku špatně, ale dnes už to není tak, že bych nemohl potom spát. Zvyknete si.

Je pravda, že nyní jsou v Ústí statistiky úmrtí na silnici lepší?
Ano, musím to zaklepat. I statistiky lehkých a těžkých zranění mají klesající tendenci.

Čím si to vysvětlujete?
Mediální masáží. Každý den slyšíte a vidíte následky dopravních nehod. Snad lidi brzy neotupí.

Jak byly úspěšné vaše figuríny mrtvolek nakreslené na silnici? Po vás se jim říkalo Karlíci.
Ve své době byly figuríny úspěšné, jako součást preventivního projektu, za který jsem v roce 2006 dostal v Bruselu cenu Charty Evropské unie. Dnes už mi je nechtějí povolit.

Kdo a proč vám to už nechce povolit?
Silniční správní orgán. Zdůvodňují to tím, že je to neetické a morbidní. Nepřesvědčilo je vyjádření psychologa, ani souhlas pozůstalých.

Jaká byla vůbec reakce pozůstalých na to, že vy jste kreslil jejich mrtvé příbuzné na silnici?
Většinou měli pochopení, proti nebyli. Nechodil jsem za nim hned, až po delším čase.

A jaký efekt to tedy mělo?
To musí zhodnotit účastníci silničního provozu. Maloval jsem je na místech, kde došlo ke smrtelnému úrazu. Mělo to být upozornění, že můžete umřít i na místech zdánlivě bezpečných.

Proč Karlíci zmizeli?
Používali jsme speciální barvy, které po roce samy zmizí.

Přebral si je někdo do jiného města?
Volala mi řada kolegů z republiky, ale zda to ještě někde zrealizovali, nevím. Ovšem od známých jsem dostal fotografie Karlíků z Wellingtonu na Novém Zélandu a loni provedli nástřik siluet na nábřeží v Paříži. Snad se to i u nás podaří znovu prosadit.

Jaká křižovatka je v Ústí nejproblémovější?
Je to v Předlicích křižovatka ulic U Vlečky a Na Luhách. Pak je to křižovatka na silnici číslo 13 směrem na Knínice. Řešil bych to kruhovou křižovatkou, ale kvůli tomu, že se tam nebude stavět logistické centrum, tak kruháč padl.

Myslíte si, že Ústí je pro řidiče komplikované město?
V dnešní době, kdy je všechno rozkopané, tak ano. Ale i ta doprava by se v Ústí měla změnit. My jsme například navrhovali, aby se udělal velký kruhový objezd kolem centra města – přes Velkou Hradební, ulicí U trati a kolem nádraží. Posudek nám potvrdil, že by se o padesát procent snížila nehodovost. Navrhuji to již pět let, ale asi není vůle ke změně.

Co říkáte na blikače na přechodech v ulici Sociální péče (někdy nazývané ulicí smrti) u nemocnice?
Byť jsou tu špatně instalované, tak to svůj účel zatím plní.

V čem je problém?
Jsou umístěné uprostřed přechodu a když jde člověk za nimi, může se v okolním osvětlení ztratit.

Jste zastáncem kruhových objezdů a ulic bez přechodů. Je to tak?

Určitě. Dokonce na západ od republiky už ve městech odstraňují všechny semafory a značky. A funguje to. Tady se také nejlépe chovají chodci mimo přechody, protože si dávají větší pozor. Na přechodech se chovají jako ovce.

Risknul byste udělat Ústí bez značek?

Risknul, myslím si, že by v tom nebyl problém. Řidiči se lépe chovají, když vědí, že tam je nějaké nebezpečí.

A co říci k vašim oblíbeným „kruháčům“?
Na kruhové křižovatce je zmenšená nehodovost, stačí sledovat jen jednu stranu. Silnice by měly být konstruované tak, aby chyby řidičům odpouštěly. Také se mají dělat opatření, která budou beztrestná. Proč mám trestat řidiče za rychlost, když umím udělat na silnici takové opatření, a to nemyslím radar, které jim tu rychlost sníží. Je potřeba dělat silnice co nejjednodušší i z důvodu demografického vývoje, kdy populace stárne a na silnicích bude více starších řidičů.

V Ústí už přestali městští strážníci rychlost měřit, protože značky, které na měření ze zákona upozorňovaly, byly samy odstrašující a policie neměla prakticky práci.
To je to, co říkám. Prevence Je to jen označení silnice značkou a ani se tu nemusí měřit, řidiči zpomalí. Není třeba trestat. A když zjistím, že se před školou jezdí rychle, tak lze provést takovou úpravu, abych řidiče zpomalil a byla beztrestná. Trestal bych jen agresivní řidiče.

Co říkáte na kruhovou křižovatku u Skorotic?
Je mi jedno, jak to vzniklo, ale když je vjezd do obce, tak musí dojít ke snížení rychlosti. Tady to je kruhák a podle mě je to přínosné a beztrestné zařízení.

Ještě jezdíte do terénu?
Jezdím, musím znát dopravní situaci, nehodová místa, vyjíždím k závažným dopravním nehodám, nehodám policistů a kontroluji podřízené policisty.
Kočárek: ten hodný policista
Vtipný, příjemný, prostě takový „hodný policajt“ je Karol Kočárek. Alespoň na mne tak působil.

A hlavně, není zastáncem trestů pro řidiče a pokut. To je mi velice sympatické, zvláště když sem tam také jedu o deset kilometrů rychleji, než bych měl a někdy i ten telefon v autě zvednu.
Jak už jméno napovídá, Karol Kočárek se nenarodil v Česku.

„Pocházím ze slovenského Zvolenu. Když jsem měl asi dva roky, přestěhovali jsme se do Ústí nad Labem,“ rozpovídal se muž s knírkem a výraznýma modrýma očima.

Po vystudování gymnázia nastoupil na vysokou vojenskou školu.
„Byl jsem vojákem z povolání a po deseti letech jsem odešel k dopravní policii. Tam jsem už sedmnáctým rokem, z toho čtrnáct let jsem vedoucím oddělení dopravní policie,“ vypráví svůj pracovní životopis. Nyní je komisařem s hodnostním označením nadporučík.

Když mi poslal autorizovaný rozhovor, tak ho skoro vůbec neupravil. Jen větu kolem nového ministra vnitra Radka Johna. To víte, nadřízený.

Jak se vám líbí váš nový nadřízený, ministr vnitra Radek John?
Já ho znám jen jako novináře.

Nyní vám ale asi bude snižovat platy, že?
Ano, mluví se o deseti procentech.

Nešel byste do politiky jako váš bývalý kolega dopravní policista Stanislav Huml?
Nešel. Ani žádnou nabídku jsem nedostal.