Stavba měla již předhusitský původ. Poslední přestavbou prošel kostel v roce 1625.

Dnes již dávno zmizelý kostel svatého Materny stál zhruba v místech, kam si lidé zvykli chodit do mléčného baru a kavárniček.

Jméno kostela je po trevírském biskupovi ze 4. století, který byl patronem kostela a špitálu.

Změna jména

Osud dávného kostela byl zpečetěn, když ústečtí radní chtěli mít parádní prostor a potom přímo reprezentativní náměstí. Při úpravě prostranství byl proto zbořen. Stalo se tak v létě 1895.

Tehdy se prostor kolem kostela nazýval Maternovy sady (Maternianlagen), od roku 1911 Maternovo náměstí, od roku 1938, když se v Ústí zahnízdili nacisté Langemarcké náměstí, od roku 1945 je to Lidické náměstí.

Kostel za městem

Fotografie kostela byla pořízena před zboření stavby ústeckým fotografem Augustem Ottou. Snímek je součástí publikace o tomto kostele, která byla vydána v roce 1924 v Ústí nad Labem v němčině.

Fotografie také kolovala mezi lidmi jako pohlednice. Byla vydána v Ústí asi kolem roku 1920, uvádí Petr Špaček v publikaci „Tak to bylo v Ústí“ z roku 2008.

DALŠÍ ČLÁNKY ZE SERIÁLU ZANIKLÉ ÚSTÍ NAJDETE ZDE!

K historii kostela je možné dodat, jak uvedl Jiří Souček v obrazové rukověti obcí a církevních staveb v okrese Ústí n. L. (vydáno v Ústí n.L. 1999), že šlo o hřbitovní kostel a špitál křížovníků s červenou hvězdou.

Stavby byly postaveny v místech původního kostela z roku 1330, který byl v roce 1426 zničen husity. Po dalším zničení byl v roce 1490 přestavěn (zbarokizován). Když byl koncem minulého století kostel zrušen, zrestaurovaný gotický křídlový oltář byl umístěn do kostela Nanebevstoupení Panny Marie.

Pohled na dobovou ilustraci kostela s okolím ukazuje, že tam, kde je dnes Lidické náměstí, byla zeleň, příroda, prostor za městem.

Mohutný rozmach Ústí začal až koncem devatenáctého století. Vždyť i ústecká chemička (Spolchemie) byla původně za městem, Za chemičkou byly již louky a pole. Až v průběhu 20. století se ocitla chemička kvůli výstavbě domů v podstatě ve středu města.