Marie Vobecká měla v Ústí v Krásném Březně svoji panelákovou ulici, teď je z ní ulice Anežky České.

Vobecká je spojována se získáváním moci komunistickou stranou v Ústí hned po skončení druhé sv. války.

Vobecká již v roce 1921 vstoupila do nově vzniklé KSČ.

Vzala si uměleckého truhláře Františka Vobeckého.

Byl velice zručný řemeslník, vyrobil například nábytek pro Weinmannovu vilu - dům č. p. 8 v dnešní Churchillově ulici. Vobecká byla delegátkou řady sjezdů KSČ i členkou ústředního výboru KSČ. Byla i na VI. sjezdu Kominterny v Moskvě.

V oficiálních dějinách Ústí je uvedeno, že v listopadových volbách v r. 1925 byla zvolena poslankyní Národního shromáždění. Po nástupu fašismu v Německu organizovala pomoc pro německé emigranty.

Když gestapo odkrylo organizaci Vzájemnost, 21. ledna 1941 zatklo všechny její členy, včetně Vobecké. V dubnu 1941 byla odsouzena v Drážďanech ke třem a půl rokům vězení. Jako nevyléčitelně nemocnou ji propustili v listopadu 1943 do domácího ošetřování k nevlastní matce do Ústí. V ústraní se dožila konce války. Tolik oficiální dějiny.

Pro okres Ústí nad Labem byla jmenována ministerstvem vnitra okresní správní komise (OSK). Začala fungovat od 21. června 1945, a její předsedkyní se stala Marie Vobecká. Tím komunisté vyšachovali z funkcí představitele původního poválečného revolučního hnutí.

Na druhou stranu byla Vobecká proti bezpráví na německém obyvatelstvu a snažila se zabránit přehmatům proti německým antifašistům.

Protestovala také proti rabování ze strany sovětských vojáků, žádala možnost provádět interrupce ženám z Ústecka znásilněným sovětskými vojáky, což ministerstvo vnitra odmítalo.

Po volbách v květnu 1946, získala KSČ rozhodující většinu hlasů v okresu a dvacet křesel v ONV a Vobecká se opět stala jeho předsedkyní. V únoru 1947 musela ze zdravotních důvodů odstoupit z funkce. Trpěla tuberkulózou a 11. července 1947 zemřela.

Marie Vobecká

Narodila se 11. 9. 1889 v Ústí nad Labem v rodině sociálního demokrata, ševce Adolfa Nováka a Marie Vildomcové z Loun.

Navštěvovala německou obecnou školu a tři třídy měšťanky, protože v Ústí v té době české školy nebyly.

V Ústí se vyučila květinářkou.

Zemřela 11. 7. 1947.

Pochována je v rodinném hrobě na Střekově.