Například vydat po půl deváté ráno do Libouchce znamená v těchto dnech jet prakticky plně obsazeným autobusem.

Tolik houbařů se těší na houbařské dostihy. Samozřejmě, že řada dalších si přivstala a jela předchozím autobusem. Podobně naplněné jsou autobusy také na zpáteční jízdě.

Občas sice člověka nemine překvapení, jako když například vystoupila jedna houbařka z ústeckého Krásného Března v Libouchci z autobusu a měla nohy poštípané – pravděpodobně od blechy. Ale to už je riziko jízdy hromadnými dopravními prostředky.

Obecně v těchto dnech platí, že ti, kteří nejsou u moře, neuklízejí po záplavách nebo nejsou v práci, jezdí na houby. Na druhou stranu to znamená, že sice hub je dost, ale houbařů ještě více. „Musím jezdit s babičkou na houby. Ale když tam ráno přijdeme do Libouchce, už tam je hodně houbařů a hub je stále méně. Kdo nezná místa, má co dělat, aby naplnil košík,“ komentuje včerejší výpravu Mirek Hegr z Krásného Března.

Lidé ale nosí košíky hub nejen z lesů kolem Tisé a ze Sněžníku, ale také například z lesů nad Větruší. Mnozí jdou po ránu jenom za dům, do blízkého lesa. Ústí má výhodu, že hned za okrajovými částmi města se rozprostírají lesy. V tom je Ústí jako velká stotisícová aglomerace vůči jiným krajským městům zajímavou výjimkou.

Prudké deště se podepsaly i na lesích. Podle Táni Koptové z Ústí se houbaři se setkávali v lesích s vodou vymletými strouhami. Těmi se voda valila do údolí a způsobovala lokální záplavy.

U lesních cest a podél venkovských komunikací stojí na Ústecku v těchto dnech denně desítky automobilů. Vozidla jsou ponechána bez dozoru, a proto jsou ideálním objektem pro zloděje.

„Auto není trezor. Pokud zloděj v autě uvidí něco, co by mělo nějakou cenu, hrozí nebezpečí, že auto vykradou. Proto je nutné, aby řidiči nenechávali v autě nic cenného, ani navigaci,“ uvedl Vladimír Junek z ústecké policie.