Hned po příchodu do ústeckého T–clubu, který sídlí mezi fotbalovým a zimním stadionem, projdu zpovědí, jako u lékaře. „Trpíte křečovými žilami, berete nějaké léky nebo neléčíte se se zánětem,“ ptá se mě instruktorka Drahuše Hunyadyová.

Moje odpověď zní na všechny otázky, ne! Jdu se převléci do sportovního. Než však vstoupím na samotný Vacushape, navlékne mě ještě instruktorka do speciálního válce, ve kterém si připadám, jako by mě chtěla zaživa lisovat.

Po hermetickém uzavření prostoru na Vacushapu, kde se musí vytvořit podtlak a zrychlí se tak odbourávání tuku, moje půlhodinové kráčení na pásu a mučení těla začalo.

Instruktorka mi vysvětluje, na co je které tlačítko a co který údaj na monitoru udává. U čeho se obsáhleji zastavuje, je tepová frekvence. Ta je důležitá pro to, co mi má lekce na Vacushape dát.

Mohu si vybrat od regenerace těla, až po zlepšení kondice. Po ranním pohledu do zrcadla na druhou bradu a vzpomínku na doby dávno minulé, kdy jsem snědl, co jsem mohl a kdy mohl, si vybírám tepovou frekvenci na regulaci hmotnosti. Musím se během chůze na Vacushape udržet mezi 111 až 130 tepy za minutu.

„I televizi a rádio si můžete během chůze na Vacushape pustit. Tady je dálkový ovladač,“ dodává na konec Hunyadyová. To ale razantně odmítám. Do T–clubu jsem si přišel vyzkoušet novou fitness metodu a na televizi se nejraději koukám doma z pohovky v poloze ležmo.

Lekce pokračuje dál. Pocit, že se lisuji, mám pořád, vše je ještě umocněno podtlakem, který se vytváří ve stroji. S čím mám ale daleko větší problém, je udržet si v limitu správnou tepovou frekvenci na redukci hmotnosti. Jak se více opřu do pásu, tep okamžitě letí nahoru a já musím zmírnit.

Zprvu mi přijde, že lekce na Vacushape bude pro mě procházka růžovou zahradou. Rád totiž jezdím na kole a sport mi není cizí. Po pár minutách, kdy mi pot začíná stékat po těle, mi ale dochází, že opak bude pravdou.

Očima sleduji všechny hodnoty na monitoru. S přibývajícím časem a únavou tlačím pohledem stopky, které odpočítávají moji lekci. Po půl hodině „mučení“ je konec. Jdu se osprchovat a říkám si, zase jsi si vyzkoušel něco nového.