Jste už třetí volební období krajským zastupitelem za KSČM. Původně jako nezávislý, nyní už jste na straně opět „závislý“, že?
Ano. Já byl ve straně do roku 1993, ale pak jsem nesouhlasil s nastolenou politikou místního ústeckého vedení. Ovšem dnes je situace jiná a demokratické principy se ke komunistům vrátily, tak jsem se i já vrátil do strany.

Cítíte, že jste nejstarším zastupitelem kraje?
Jsem nejstarší, a tedy dost vím. Například doslova bojuji za dokončení dálnice D8. Taky jsem vedl poslední ustavující povolební zastupitelstvo. Bylo to dramatické, dokonce nám tam tehdy anonym nahlásil bombu. Věk zatím nijak nepociťuji.

Podle dostupných informací jste volil za hejtmana kandidátku ČSSD Janu Vaňhovou. Souhlasí to?
Ano, byl jsem z klubu KSČM jediný, kdo pro ni hlasoval, ostatní se, myslím, zdrželi hlasování. Byl jsem i členem povolebního vyjednávacího týmu.

Proč jste se s ČSSD nedohodli vy, když byste bývali měli ve vedení kraje také většinu?
Snažil jsem se, dokonce jsem jednou při vyjednávání bouchnul do stolu. Ale jejich vůle k vytvoření koalice nebyla velká. Nakonec jsme dohodli dvě uvolněné funkce předsedů výborů. Záměrně výborů zřizovaných ze zákona. Problém byl v tom, že v minulých volbách si ODS přizvala na pomoc ČSSD, tak si to nyní jen vyměnili. Bylo to zřejmě pro ČSSD výhodnější než jít do koalice s námi.

Jak si vede nyní Ústecký kraj?
Šetříme, šetříme, šetříme. Nynější garnitura se snaží. Mně jen vadí, že levicová ČSSD šla do koalice s ODS.

Jste ve výboru pro zahraniční vztahy. Kde jste všude byl na služební cestě?
Byl jsem s Jaroslavem Foldynou, předsedou výboru, v Drážďanech.

Proč jste se rozhodl kandidovat nyní do Senátu?
Byli tady dva naši členové, kteří by možná měli lepší pozici než já. Jaroslav Kubín a Jaroslav Doubrava. Bohužel, oba dva se rozhodli jinak a s komunisty nekomunikují. Mě to mrzí, já například Jardovi Doubravovi dělal předsedu volebního štábu, když uspěl ve volbách do Senátu. Nakonec kandidatura padla na mě a boj o Senát bude vrcholem mé politické dráhy.

Jste tedy takový náhradník.
Ano, jsem vždycky jen náhradník. Ovšem, třeba dost dobrý.

Proč jste se nakonec rozhádali s Jaroslavem Doubravou?
Strana chtěla do popředí mladé lidi, což je správná věc. Nakonec máme mladou poslankyni.

Jak vy s ním nyní vycházíte?
Jeho mediální vystupování vůči KSČM se mu nepovedlo. Dál to nebudu komentovat.

Kdo je vaším největším soupeřem v senátorských volbách?
Myslím, že žádného soupeře nemám. V Ústí je situace naprosto vyrovnaná. Kromě současného senátora nikdo nevyčnívá. Ale po pravdě, ani pan Sušický nevyčnívá. Ústí potřebuje razantního a tvrdého člověka, musí to být patriot a rafan.

To vy jste?
Rafan i patriot jsem, ale jestli budu senátorem, tak to nevím.

Dal jste do kampaně nějaké své prostředky?
Mám připravených deset tisíc a jeden billboard, který visí na našem domě na Předmostí. Peníze použiji také na nákup květin na mítinky. Když bude potřeba, tak si půjčím, přeci jen mám pět dětí, z toho dva studenty, a nemohu si vyskakovat.

Jaký vidíte největší problém na Ústecku?
Určitě to je nezaměstnanost. To musí řešit vláda, je plno programů, ale vidím zde jednu možnost jak zlepšit tento neutěšený stav. Založit agenturu, která by pomáhala Ústečanům sehnat a zajistit práci v sousedním Sasku. Hodně profesí tam chybí a naši lidé jsou šikovní. Agentura by je připravila a zajistila solidní podmínky.

Je podle vás Senát důležitý, nebo ho jdete zrušit, což KSČM vždy hlásala?
Nyní je důležitý. Dříve to bylo heslo Jaroslava Doubravy. Dnes Senát musí zastavit ten, pro mě nepochopitelný, pravicový boom.

Vzdal byste se místa zastupitele, kdybyste se stal senátorem?
Ne. Ještě naopak kandiduji v Neštěmicích, bydlím na sídlišti v Krásném Březně a tady je potřeba hodně zlepšovat. Chci být stále v kontaktu a pomáhat lidem.

Vaše první zaměstnání bylo horník. Pak jste ale začal studovat a nakonec byl ředitelem školy. Docela velký skok, že?
Ano, mám duchcovskou hornickou průmyslovku. Po škole jsem dva roky fáral na Ostravě. Vrátil jsem se domů, do Ústí a vystudoval Pedagogickou fakultu. Začínal jsem učit v Tisé a pak jsem se stal jedním z nejmladších ředitelů školy v Petrovicích. Tam jsem si zavařil, protože škola měla být zrušena a děti měly chodit do Tisé. Byl jsem proti. Nakonec jsme alespoň národku udrželi.

Pak jste odešel na Bukov, že?
Ano a následně jsem dělal ředitele školy v Předlicích. Za mého působení, kolem roku 1980, tam zrovna docházelo k nárůstu romských obyvatel.

Zrovna za vás?
Ano, když jsem přišel, bylo ve škole osmnáct procent Romů, a když jsem v roce 1986 odcházel, tak jich bylo třiatřicet procent.

Takže Romové šli za vámi?
To já nevím, možná že ano, s Romy jsem vycházel. Já byl tělocvikář a ti bývají oblíbení. Pak jsem dostal za úkol vybudovat největší ústeckou základní školu na sídlišti v Krásném Březně. Měli jsme na 1 800 dětí.

To byla ale nadlouho vaše poslední školská štace. Pak jste šel dělat předsedu Obvodního národního výboru na Severní Terase. Je to tak?
Ano, měli jsme tehdy za úkol dokončit sídliště Stříbrníky a Dobětice. Pouhé tři měsíce nám scházely k otevření dnes již zbouraného sektorového centra. Měl se i postavit krytý bazén, hala Rondo a velký fotbalový stadion, dnes je tam Albert a parkoviště. Ještě si vzpomenu, že jsme dělali různé akce, plesy, sportovní akce (hokejbal), výstavy (Salvator Dali), mimo jiné Barevné víkendy a například na ukázku nové Škody Favorit přišlo deset tisíc lidí.

Jenže pak přišla sametová revoluce a komunisté šli od válu. Kam jste šel vy?
Vrátil jsem se do školství. Už jsem nebyl ředitelem. Učil jsem na Stříbrníkách. Ale pak už to nešlo vydržet. Musel jsem uživit rodinu.

Brázda: Na focení musí mít brýle

„Rozhovor se mnou po volbách by měl smysl jen tehdy, pokud bych se stal senátorem,“ psal mi Petr Brázda, když žádal o rozhovor do otázek šéfredaktora.

Jelikož ale dáváme prostor všem kandidátům v senátorských volbách na Ústecku, dostal ho i tento kandidát za KSČM.

Do redakce přišel statný muž. Oblečený byl tedy spíše jako ředitel školy v Předlicích před třiceti lety než jako krajský zastupitel a kandidát do Senátu.

Když jsem ho začal fotografovat, hned vytáhl ze své kapsy brýle. „Musím trochu vypadat,“ dodal s úsměvem a otřel si pot, který mu stékal po tváři.

„Já vám to potom nějak vyškrtám, jestli tam dáte nějaké detaily,“ naoko mi hrozil ještě před autorizací rozhovoru. Nakonec rozhovor vrátil jen mírně doplněný a upravený. „Doufám, že vás to moc nerozhodí,“ psal mi v odpovědi.

Petr Brázda se učil v Duchově na průmyslovce a stal se šrajgrem, tedy důlním technikem. „Pak jsem dostal umístěnku do ostravských dolů. Byla to dobrá škola života,“ vzpomíná.

Na jeho postavě je vidět, že sportoval. „Skákal jsem do výšky, hrál košíkovou a běhal. Prostě sport byl mým velkým koníčkem. Tak jsem se přihlásil na ústeckou pedagogickou fakultu na obor tělocvik a první stupeň. Bohužel, nyní už jsem ztloustl,“ smál se Brázda, který žije v Ústí od roku 1945. „Přesně od 21. května, kdy se sem můj otec vrátil z Jičína.“

Byl jste zvyklý na jiné posty.
To ne, nikdy jsem vysoká místa nevyhledával. Nezatrpknul jsem. O prázdninách jsem například jezdil česat višně do Německa, nebo jsem na stavbách stavěl lešení. Posléze jsem šel do spořitelny, později i do vedení Tonasa. A vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

Ani u toho jste nezůstal.
V Tonasu jsem skončil, když ho koupili noví majitelé. Pronajali jsme si starý vepřín v Českém Újezdě a pěstovali s kolegou žampiony. Ale jen necelé dva roky. Zdražili plyn, kterým jsme temperovali, a pěstování se nevyplácelo.

Kam jste se tedy nakonec rozprchli?
Kolega vyhrál konkurz na tajemníka fakulty a já na vedoucího oddělení na krajském úřadě. Tady působím dodnes, už jako řadový úředník, specialista, protože funkce zastupitele po novele zákona není slučitelná s funkcí vedoucího úředníka. Měl jsem na vybranou. Zůstal jsem zastupitelem a řadovým úředníkem.

Další Otázky šéfredaktora najdete zde!