První světová válka začala 28. července 1914 útokem Rakouska-Uherska na Srbsko.

Ačkoliv se přes Ústí fronta nepřehnala, válka byla všudypřítomná. Už 18. listopadu 1914 do něj napochodovalo 700 příslušníků mužstva a deset důstojníků zálohy 1. batalionu polních myslivců.

Později ještě záložní batalion 9. regimentu zákopníků. Coby kasemata mu sloužila školní budova v Solní ulici. V Ústí po celou válku vznikaly pěší regimenty.

Na frontu odjížděly ze všech nádraží. Vojákům sem přinášely ženy z Ústeckého ženského spolku a Červeného kříže jídlo a různé drobnosti. Vojenský arest vznikl ve dvoře staré radnice, kam jistá paní Soyová nosila vojákům teplé jídlo.

Ve městě úřady zakázaly zábavu. Divadlo otevřelo až na podzim 1915. Pokud armáda dosáhla většího úspěchu, pořádalo velitelství pochodňové průvody. V čele mašírujících jednotek pochodovala vojenská kapela. Zajímavostí jsou odvody psů do armády.

První padlý

Vůbec prvním padlým první světové války na rakouské straně je ústecký rodák, pan Štěrba. Ústečané, jejichž rodinní příslušníci museli narukovat, sledovali každý den zprávy z bojiště, vyvěšené na prodejních místech novin Aussiger Zeitungen, Aussiger Tagblatt i na staré poště. Brzy, dřív než velení vyvěsilo seznam, na veřejnost prosakovaly zkazky o obětech.

Všude vznikly vojenské lazarety. V městské nemocnici. Ve správní budově u Schichtů o dvaapadesáti lůžkách. V cukrovaru ve Velkém Březně. V lihovaru a drožďárně firmy Eckelmann. V azylovém domě a sirotčinci. V průmyslové škole. Ve firmě Gehe & Comp. i v zámku Krásné Březno.

Ústečané je podle Franze Josefa Umlaufta hodně podporovali, přicházeli i četní dobrovolníci. Průmyslník Ignaz Petschek třeba od 22. listopadu 1915 poskytl a dotoval sanitní vlak s dvaceti vagony, Krankenzug Nr. 47. Zotavovnu pro veterány věnoval velkoobchodník s uhlím Jakob Weinmann Německému zemskému pomocnému spolku pro plicní nemoci roku 1916.

Ústí začali plnit uprchlíci ze všech koutů monarchie. Již 25. listopadu 1914 jich dorazilo pět set z Haliče. Staral se o ně Oskar Pick, obchodník a duchovní židovské obce, jenž měl obchod na Mírovém náměstí. Uprchlíky z jižních Tyrol, již přijeli do města před Vánocemi, zabezpečil výbor vedený Antonem Weberem, pozdějším biskupem litoměřickým.

S postupující válkou vznikl Válečný zaopatřovací úřad spolupracující s Vlasteneckou pomocnou komisí. Prostředky na pomoc získávaly ze sbírek, květinových dnů, koncertů a dobročinných akcí. Podporovaly rodiny vojáků na frontě, nebo padlých.

close zoom_in Jednou z možností bylo zatloukání hřebíku do desky v podobě štítu s rakouskou orlicí na nádraží. Znamenalo to příspěvek i přání šťastného návratu člena rodiny.

Přídělový systém

Ještě v druhé polovině roku 1914 stát začal regulovat ceny. Lidé vybírali vklady a skupovali zboží i potraviny ve velkém. Vzrostla šmelina a černý trh. Skoro okamžitě drasticky vzrostly ceny a klesla nabídka zboží. Od 11. srpna 1915 úřady zavedly přídělový systém na chléb.

Zásobování řešily přerozdělovací komise. Na výdej mléka, mouky a cukru se táhly mnohahodinové zástupy hlídané policií. Mnohdy ale po celonočním čekání lidé zjistili, že se nic vydávat nebude.

Došlo maso. Nejprve v roce 1915 správa zavedla bezmasý den. V prosinci následujícího roku nesměly restaurace pořádat zabijačky a lidé museli hlásit každou porážku prasete. Začaly rekvizice dobytka. V září 1918 nastal úplný nedostatek masa a jeho výdej byl zastaven úplně. Nad městem i většinou Čech se vznášel přízrak hladomoru.

close zoom_in Hlad a vývařovny

Chyběly i brambory. Každý, kdo mohl, pěstoval zeleninu. Mizely květiny z květináčů. Pozemek městského parku se změnil v zahrádkářskou kolonii. Vznikaly vývařovny pro chudé, protože ty stávající nestačily.

Třeba ta ve Velké Hradební pod vedením Marie Kindermannové před válkou vydávala 40 tisíc porcí ročně. V závěru války 800 tisíc. Jídlo stálo 70 haléřů. Jídelnu financovalo město, dary a sbírky. Uhlí na topení dodávaly firmy Petscheka a Weinmanna. Ve školách dětem vařili polévku.

„Měli jsme pořád hlad a prosili o jídlo,“ vzpomínala dnes již bezejmenná pamětnice. „Tatínek občas něco vyměnil za cukr. Pracoval v cukrovaru a do práce si nosil bandasku s meltou. Nedopil ji celou a do zbytku melty rozpustil co nejvíc cukru, jak to jen šlo, a tak ho pronesl ven.“

Vypukly hladové stávky. První vyhlásilo 10. května 1917 sto devadesát žen v krásnobřezenské přádelně Meinl a dědicové.

Od roku 1917, kdy přišla největší nouze, měli lidé na příděl i mýdlo a prací prostředky. Úřady nařídily sběr kovů, mědi, zinku, cínu a mosazi pro výrobu zbraní, nebo kaučuk, kopřivy, kaštany, žaludy, kosti, lahve a podobně. Za oběť padla umělecká a historická díla. Třeba zvon z kostela sv. Floriána.

Vojenské operace byly zastaveny v listopadu 1918, válka formálně ukončena Pařížskou mírovou konferencí v roce 1919. Na Ústecku začala jiná válka. O sebeurčení Sudet a provincie Deutschböhmen.