Vařit se musí umět s citem, vaření je totiž kouzlo.

Osobně totiž umím uvařit maximálně tak čaj nebo ohřát párky. Proto bylo pro mě i velkou výzvou vyzkoušet si uvařit chutné netradiční pokrmy ve zbrusu novém North Restaurantu v Zimním stadionu Ivana Hlinky v Litvínově.

Oblékám si bílou kuchařskou zástěru a čepici a po boku šéfkuchaře Jindřicha Babáka a jeho kolegy Adama Čermáka se „pouštím“ do krájení cibulky.

Do profesionálního krájení mám na hony daleko. Jak se to správně dělá, mi nejprve ukazuje šéf Jindra. Jeho ruka s velkým nožem kmitá jak o život. Zkouším ho napodobit. Nedaří se. Naopak pálení cibulky začínám pociťovat na vlastní oči. Začínají slzet jako čert.

Kolega Adam mezitím zapaluje plotny a připravuje další hrnce. Servírka Jiřka Barešová přichází s první objednávkou.

„Lososové nudličky ve vinném těstíčku s karotkovým pyré a jeden žampionový burger s hranolkami,“ volá do kuchyně. Začínám být nervózní, na rozdíl od profikuchtíků Adama a Jindry. Jsou až neuvěřitelně klidní a navíc i žertují. Kmitají po kuchyni sem a tam.

„Honzo, teď prosím nakrájej žampióny. A až budeš hotový, tak můžeš nakrájet i hermelín,“ velí mladý, ale zkušený šéfkuchař Jindra Babák. Má za sebou vaření i v prestižních pražských restauracích.

Absolvent hotelové školy a jeden ze šéfů litvínovského restaurantu Jan Rada v mezipřestávce vysvětluje, že nový podnik má přinést zákazníkům víc než dobrý pocit najedení.

„Jíst se musí umět i očima. Chtěli jsme v Litvínově vybudovat zcela odlišný druh restaurantu. To je také důvod, proč u nás zákazníci najdou ojedinělé menu, a to obědy formou degustačního menu o šesti chodech. Lidé tak dostanou menší porce, ale od každého jídla jim postupně servírujeme něco jiného. Kuchaři navíc vaří každý den jiná jídla. Zaměřujeme se hlavně na americkou kuchyni, ale naši kuchaři jsou vyškolení i na kvalitní italskou nebo japonskou kuchyni,“ řekl Honza Rada.

Obdivuji kuchaře, kteří připravují chutné pokrmy a přitom se jim nesbíhají sliny. „To jde jen o zvyk. Za ta léta se přejíš tak, že ti to ani nepřijde,“ směje se kuchař Adam Čermák. Při otáčení hranolků, které začínají krásně vonět, ale neodolám a musím okoštovat.

„Počkej, ještě osolit a malinko opepřit. Pak je teprve chuť ta pravá a neodolatelná,“ říká kolega kuchtík. Má pravdu. Na sporáku se mezitím připravuje chutné masíčko na burger.

„Veškeré potraviny děláme z čerstvých surovin, nehledej u nás žádný polotovar. Vše si děláme sami, dokonce si i maso meleme. Je to sice pracnější a složitější i na čas, ale ta chuť pak stojí za to. Hodně důležitá je pak také finální úprava jídla. Aranžování často děláme i v rukavicích. Navíc návštěvníci z restaurace vidí přímo do kuchyně a tak mohou sledovat, jak se jejich jídlo připravuje,“ říká Honza Rada.

North Restaurant na litvínovském zimním stadionu nezapře sportovního ducha. Na stěnách jako dekorace jsou fotografie z dobových hokejových zápasů litvínovského týmu. Dokonce i podlaha připomíná ledovou plochu. „Naše restaurace slouží i jako hotel a hosté tak mají možnost přímo ze svých pokojů sledovat dění na ledové ploše při hokejových zápasech. Je to ojedinělá podívaná, kdy přímo z postele můžete sledovat zápas,“ vysvětlil Honza Rada.

Z lokálu se vracím zpět do kuchyně. Blíží se doba oběda a s ním i daleko větší nasazení obou kuchtíků. Když jsem si myslel, že kmitání před hodinou bylo maximálně rychlé, tentokrát je pracovitost a rychlost kuchařů ještě větší. Z hrnců voní polévka. Z pánve zase pečící se maso. Míchají se tu nejrůznější vůně a člověk by jedl už i očima.

Další zákazníci si přejí žampionový burger. Napotřetí se mi krájení žampionů daří. „Tak vidíš, nakonec se u nás přece jen vařit naučíš. Není to složité, chce to jen chtít,“ říká kuchařský šéf Jindra.

Pod jeho vedením si připadám chvilku jako u ostrého uznávaného kuchaře Zdeňka Pohlreicha.

I on, když se mu něco nelíbí, nechodí pro nadávku nebo pošťuchnutí daleko. „Klidně tam dej toho kmínu víc. Neboj se toho. Prostě přiměřeně!“ říká Jindra. Přichází Adam a pomáhá mi.

Beru do ruky brusku s obrovským nožem a zkouším ho nabrousit. Adam mi poté podává nerez misku, kam předtím vysypal hranolky. „Protřep je asi takhle, je to jako bys s nimi pohazoval, jako když otáčíš palačinku.,“ názorně mi předvádí Adam. Pokouším se o to samé, ale marně. Mám strach, že hranolky skončí na zemi. Vzdávám to.

Zdobení dezertu je pro mě lahodná podívaná. Zapojuji do toho snad všechny smysly. Zmrzlina bude výtečná.

„Je čas na oběd. Za odměnu si můžeš uvařit, na co máš chuť,“ říká Honza. Neodolám a jdu tedy do burgeru na žampionech.

Po nakrojení housky vkládám maso na plotnu. Mezitím na mě čeká opět krájení žampionků. Ještě plátek sýra a na závěr ozdobení rajčetem cherry. Pokrm lahodí nejen oku. Povedlo se. A chuť? Neodolatelná. S obrovskou chutí se do něj pouštím. Fotograf Mirek Rada pořád není spokojený. „Tak se už zakousni pořádně,“ radí.