Přišli jsme do kavárny Julius Meinl ve Foru jako každý den. Chtěli jsme si dát kafe. Odmítli nás obsloužit a vyhazovači z bezpečnostní agentury nás vykopli, protože jsme „černí“. To tvrdí Romové. Vedení kavárny se brání s tím, že proti Romům nic nemá, jen proti konkrétní skupině zákazníků, co se neumí chovat.

„Stalo se to ve čtvrtek,“ líčil jeden ze dvou Romů, kteří se svou stížností na rasismus navštívili redakci Ústeckého deníku. Představil se jako Jan Cibrich. „Chtěli jsme si po práci dát kafe, ale u vchodu nás zastavila ochranka, ne ta z Fora, ale najatá kavárnou.“

Prý jim řekli, aby nechodili dovnitř. „Když jsme se ptali proč, dozvěděli jsme se, že nemáme dělat problémy, protože prý si majitelka nepřeje, aby sem chodily černý držky, to řekli doslova,“ pokračoval v popisování Cibrich.

Velmi je to znechutilo, protože prý kavárnu navštěvují co je otevřená. Dovnitř stejně vešli a kávu si objednali u číšníka. Ten je ale neobsloužil a když svou žádost urgovali, přinesla jim ji servírka. „Zaplatil jsem ji, ale na protest nevypil. Já to nechápu, nikdy jsme tam my dva žádnou výtržnost nedělali,“ dodal Cibrich.

Přizvukoval mu i druhý z Romů, Josef Lacko. „Dokonce nám dali i nekuřácké stoly v minulosti, když jsme přišli s dětmi. Není to o rase. Chci apelovat na zdravý rozum, tohle přeci nejde,“ uzavřel.

Jenže vedení kavárny příběh vypráví jinak. Předně prý všichni romští zákazníci nemají vstup do kavárny Julius Meinl zakázán. Toto tvrzení považuje vedoucí Veronika Belová za absurdní.

Svou verzi situace pak popsala vedoucí kavárny Belová od začátku. „Ono je to spíše o chování než o Romech. Jde o skupinku, která se v kavárně chovala nevhodně a odrazovala nám návštěvníky,“ řekla.

To, že museli právě kvůli této skupince Romů do kavárny nasadit bezpečnostní agenturu, která zajišťuje ochranu obsluze a ostatním hostům, potvrdila. „Skupinka Romů vždy obsadila dva stoly a chovala se velmi hlučně. Když je servírka napomenula, byla označena jedním z nich za kurvu. Nenechám nadávat svým zaměstnancům a odcházet z kavárny slušně se chovající hosty,“ doplnila Belová.

Důkazem, že všichni slušně se chovající zákazníci mají do kavárny volný vstup, dokladuje vydanými slevovými kartami. „Mezi našimi zákazníky, kteří mají od nás slevové karty, jsou i Romové. Není to o barvě pleti, ale o chování. Kdo se neumí chovat, nemá v naší kavárně co dělat,“ řekla razantně Belová.

Opatření, které prý museli v kavárně Julius Meinl přijmout proti nevhodně se chovajícím zákazníkům, podpořil nepřímo další z kavárníků ve Foru, Martin Týce. Jinak provozní kavárny Café in.

„Za ty nájmy, co musíme platit, je cílem, aby kavárny navštívilo co nejvíce zákazníků. Chápu, že když obsadí dva stoly nevhodně se chovající skupinka zákazníků, tak to kšeft podniku nepřinese,“ komentoval Týce.

A jaký má na celou věc názor právník? František Nesvadba, ústecký advokát, se domnívá, že vedoucí restaurace má právo službu neposkytnout, ale musí pro to mít pádný důvod.

„Dle mého názoru má podnikatel, který poskytuje služby, právo určit si vnitřní řád. Pravidla, která jsou jeho klienti povinni dodržovat. Ani je nemusí mít psaná. Velmi zjednodušeně: půjde–li někdo v džínách na ples, nebo do opery, jsem přesvědčen, že v případném právním sporu s pořadatelem kvůli tomu, že nebyl vpuštěn, i když měl zakoupenou vstupenku, musí prohrát. Obecně se předpokládá, že na ples se chodí v obleku,“ komentoval to.

„Jestliže v restauraci skupina obtěžuje trvale nevhodným chováním, pak provozovatel se nedopustí ničeho nezákonného, když je vykáže, případně nevpustí preventivně,“ řekl s tím, že pro toto vykázání ale musí mít opodstatnění.

Vykázat je ovšem musí slušně, bez urážek a připomínek k barvě pleti, nebo národnostní skupině, případně k příslušnosti v politické anebo jiné skupině, či k jakékoliv minoritě, například homosexuální.