„Paličkovat jsem začala asi v roce 1986. Na současné úrovni se tím zabývám od roku 1994, kdy jsem si dělala kurz ve Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel v Praze,“ vyprávěla Ústečanka s osvědčením krajkářky.

Její výtvory si nyní mohou Ústečané prohlédnout v Severočeské vědecké knihovně, na výstavě Paličkovaná krajka, kde se prezentuje také jako vedoucí kroužku paličkování ústeckého Domu dětí a mládeže (DDM).

Mladí bez zájmu

V DDM učí hlavně děti a mládež, sama ale říká, že zájem o ruční práce mezi nimi dnes moc není. „Mladí dnes mají počítače a dělat něco rukama je nebaví, některé ani netěší,“ posteskla si Helena Svatková.

Mezi výtvory, které sama často prezentuje na veřejnosti, patří její elegantní klobouk. „Jen se k tomu nehodí igelitka s nákupem,“ smála se. Klobouk dělala osm měsíců, vždy od půl osmé do půlnoci.

Kromě vlastních výrobků má ve své sbírce i některé výjimečné kousky. „Nejstarší je asi dečka z roku 1945. Dostala jsem ji darem, paní ji neuměla prodat. Stejně tak bych ji neprodala já,“ vyprávěla usměvavá krajkářka.

Šikovný samouk

Paličkovat se Helena Svatková učila sama. „Dostala jsem se k tomu náhodou. Jako maminka tří kluků jsem pomáhala ve škole, kde mě požádali o spolupráci s ručními pracemi,“ vysvětlila Ústečanka. Od vedení dívčího klubu základní školy byl k paličkování už jen krůček.

„Paličkování pro mě bylo novinkou pro ruční práce. Mám z toho radost, je to práce, která zklidňuje,“ řekla Helena Svatková, která za úspěch považuje, když se jí povede děti paličkováním zaujmout.

„Za největší úspěch považuji případ dívky, kterou jsem dostala na dámskou krejčovou,“ dodala paličkářka, jejíž výrobky mají doma lidé v Polsku, Anglii, Německu i Americe.

Nyní má doma rozdělaný Karlův most s Pražským hradem. Výstavou v ústecké knihovně, která je k vidění do ledna, chce lidem říct, že pokud mají nějaký koníček, měli by se mu věnovat, ať to stojí co to stojí.