Stojím hrdě na peróně s červenou čepicí, plácačkou a píšťalkou a připadám si jako Vlasta Burian ve slavném snímku Přednosta stanice. Je třeskutá zima a nos mi začíná červenat.

Přednosta stanice mává na vlaky

Na jeden den jsem se stal výpravčím Zubrnické museální železnice, kde jsem si naoko vyzkoušel vypravovat vlaky. Ještě předtím si mě do parády vzala Lucie Rejzková, členka dobrovolného a nezávislého sdružení občanů, které od roku 1993 spravuje museální železnici v Zubrnicích.

Po vyfasování erární uniformy ze 70.let minulého století se ze mě stává nejvyšší šarže na zubrnickém nádražíčku. Historie tu dýchá na každém kroku, a co teprve v improvizované dopravní kanceláři a pokladně v jednom. Staré lampy, telefon, razítka i mapy na stěnách. Tady se čas zastavil.

Správný postoj i ustrojenost

„Není to o tom, že se postavíš před budovu a zamáváš plácačkou. Musíš dbát i na postoj, ustrojenost. To vše dělá výpravčího výpravčím,“ říká správce nádraží Filip Bašta a názorně mi předvádí jak správně se mám postavit, jak zapískat nebo jak držet zastavovací praporek.

O mnoho složitější práci se mnou má u výhybky. Na první pohled snadné překombinování polohy výhybky je v praxi pro mě téměř neřešitelným úkolem.

„To chce cvik, musíš získat ten správný grif a pak to půjde. Jen dávej pozor, až se rameno výhybky převáží, abys neupadl,“ varuje Filip. Pozdě. Těžké rameno se mnou zacloumalo tak, že okamžitě vrávorám. Vracím se s Filipem a Luckou zpět do drážní budovy. Dopravní kancelář dobovým vybavením dýchá historií.

„Zubrnické nádraží má ojedinělé kouzlo. Zastavil se tu čas, a proto je to tu vyhledávaným místem filmařů,“ říká Filip. Hrdě přitom ukazuje na fotografie na stěnách. Asi nejslavnějším filmem natočeným v Zubrnicích na nádraží byl dětský snímek Páni kluci, který režisérka natáčela ještě za plného provozu lokálky v roce 1975.

O dva roky později pak filmaři navštívili Zubrnice znovu, a to při natáčení snímku Expres na Levín. Ani po zrušení dráhy v Zubrnicích se tu ale natáčet nepřestalo. Vzniklo tu dalších 12 filmů nebo reklamních šotů. Natáčel se tu například i Tmavomodrý svět, Rebelové, Hlídač č.47 nebo reklama na Becherovku,“ vyjmenovává Filip počiny filmařů na zubrnické železnici.

Expoziční vůz je plný zázraků

Od vzpomínání na filmování ho přerušila Lucie. „Tady procházel Karel Roden. Moc to neohmatávej, toho se Karel také dotýkal,“ říká Lucka a ukazuje na řídící přístroj v expozičním voze.

Právě tam jsem si mohl vyzkoušet funkčnost zabezpečovací techniky železnice. I když jde o historické kousky, jsou dodnes plně funkční! Dokonce i se zvukovým a světelným efektem.

Lidé si mohou přijít třeba i zazvonit

„Právě expozice zabezpečovací techniky je nejnavštěvovanějším místem u nás. Tady si mohou děti například vyzkoušet zvonění na historické elektrozvonky, jedním z nich je i ten, který například dnešní rodiče znají ze školních tříd,“ vysvětlil Filip.

V expozičním voze je toho k vidění mnohem víc. Informace o všech hejblátkách a tlačítkách téměř nepobírám. Zapamatovat si tohle všechno, musel bych mít hlavu jako pátrací balón! „Ale ne. Je to celkem jednoduché. Tady na tomto zařízení je vidět, jak naši předci byli důslední a důvtipní.

Tato jednoduchá technologie hravě strčí do kapsy moderní elektrické zařízení. Mechanické zabezpečení totiž pohlídá i chybu lidského faktoru a funguje přesně, i když zrovna vypadne proud nebo někdo odcizí kabel,“ vysvětluje Filip Bašta.

Museum láká turisty i na stroje

Hlavním cílem sdružení je záchrana a obnova zrušené dráhy Velké Březno - Zubrnice - Úštěk. „Vzhledem k finanční náročnosti počítáme v horizontu 10 let pouze s obnovou nesnesených úseků, v minulosti již snesené úseky by měly sloužit jako turistická stezka,“ říká Filip.

Dalším cílem je vyhledávání, záchrana a renovace historicky cenných nebo technicky zajímavých strojů a zařízení z oblasti železniční dopravy.

„Naše sdružení si klade za cíl tyto stroje, zařízení a dráhu provozovat a přiblížit veřejnosti,“ dodává správce železnice v Zubrnicích.